O mých zážitcích, zájmech, zkrátka o mě.

Můj první rok na Bigy

20. 6. 2012 21:36
Rubrika: Nezařazené

Když jsem se minulý školní rok rozhodovala, kam jít, na biskupské gymnázium se mi upřímně nechtělo. Byla jsem ve věku, kdy se mi nechtělo do kostela. Teď děkuji upřímně Pánu, že na této škole jsem. Škola mě baví, poznala jsem spoustu fajn lidí. Bylo to celé to mé rozhodování takové zvláštní.

Ať jsem uvažovala o jakékoliv škole, kromě bi-gy, vždycky mi Pán nějakým způsobem ukázal spoustu záporů na mém návrhu. Až mi zbyla jediná možnost - toto gymnázium. Pořád jsem oponovala:"Je tam těžká matematika, dobře víš, že mi matematika nejde." Ale On nepovolil. Na poprvé jsem se nedostala, tak jsem si říkala:"A je to tady, asi to vážně nebyl Boží nápad, jen nějaký můj výmysl jenom proto, že jsem nic jiného nenašla." Ale na podruhé se to povedlo. Pak jsem jako znamení začala poznávat různé lidi z této školy a začalo se mi tam najednou nějak chtít. Z počátku jsem se na této škole cítila s učením jako na základce, nebylo toho moc. Ale pak... matika začala skřípat. Začala jsem hned ze začátku propadat. Říkala jsem si:"Hmm, tak asi budu muset přejít." a pak jsem dostala čtyřku ze čtvrtletky a v prvním pololetí jsem ji taky dostala na vysvědčení. Byla jsem ráda, protože jsem pětku nechtěla. Druhé pololetí začínalo stejně, bylo toho na mě i tak trochu moc, tak jsem to všechno řekla Pánu, že nevím, jak se mám dostat do druháku, ať mi nějak pomůže, že už vážně nevím, co mám dělat, že toho na mě začíná být moc,... A najednou se stalo to, že jsem cítila, jako by mě někdo přes mé nesnáze nesl, cítila jsem, jako by šel někdo se mnou a byla jsem si jistá, že do druháku půjdu, i když jsem zatím nevěděla jak. Cítila jsem, že je pořád se mnou a věděla jsem, že je to On. Díky, Pane, za cítění tvé přítomnosti. Pak se našel nový systém, jak budu psát písemky, protože jsem z nich měla velké stresy. Ten systém mi pomohl zlepšit známku na čtyřku, takže teď můžu prohlásit, jsem v druháku ani nevím jak. Díky Pane za všechno, dík za skvělý kolektiv. Jsem ráda, že jsi mě svedl zpátky na svou cestu, i když jsem se chtěla vydat jinou cestou.

Tato škola mi také připomněla něco, co jsem, myslím si, dělala před tím málo. Více se Mu svěřovat. Jednou jsme šli na Radhošť na pouť se školou a měla jsem špatné boty, dostala jsem zánět do nehtu, bylo před naším adapťákem a já jsem kulhala. Tak jsem musela do nemocnice. Tam mi udělali vpich a měla jsem to zavázáno hodně tlustě, nemohla jsem na to stoupnout. Druhý den jsem musela do školy. Ocitla jsem se před problémem, jak dojít do druhého patra o jedné noze a ještě dávat pozor, aby mi z nohy nespadla bota nebo abych si nenarazila pusu. Tak jsem přemýšlela, jak to udělat a pak mě napadla prosba. "Pane, vím, že je nemožné, aby tu najednou byla tyč, o kterou bych se mohla opřít, ale nevím, jak jinak se dostat nahoru." Pak jsem se nějak dostala na první schod, nnemocnou nohu jsem vlekla za sebou. Už jsem stála na prvním schodě, když se za mnou ozval hlas:"Počkej, já ti pomůžu." Holka, kterou jsem ani neznala mě podepřela kolem ramen a už se šlo líp. To byla opravdu rychlá odpověď od Boha na mou SMS.

Na závěr bych chtěla všem těm, kteří mě podporovali modlitbami a mysleli na mě při písemkách opravdu poděkovat, moc mi to pomohlo. 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio