Včera jsem si tak nějak uvědomila význam rodiny. Uvědomila jsem si to přes něco, přes co bych to vůbec nečekala.
Včera jsem se rozhodla, když bylo tak hezky, posadit se na terasu a kochat se přírodou. Poslouchat zpěv ptáků, cítit teplo slunce a do té jarní symfonie zvuků občas zaslechnout basový hlas čmeláka. Chtěla jsem sedět v tom "tichu" a relaxovat. Při tom relaxu mi hlavou kroužily vzpomínky (zajímavé), ale na minulé léto. Na to, jak jsme s kamarádkou podnikly minulé prázdniny několikrát procházku do sousední vesnice na výbornou zmrzlinu. Na CSM ve Žďáru. Na charismatickou konferenci v Brně. "Jaké zážitky mi asi přinesou akce o letošních prázdninách?" napadlo mě. "No, uvidíme, nechám se překvapit," uzavřela jsem své vzpomínání, když mě najednou vyrušily hrající si mladší sestřičky, které také byly na zahradě a obě přišly na terasu.
V první chvíli mě takové vyrušení trochu mrzelo. U mé oddychové chvilky jsem pojídala zákusek. Byla jsem nevrlá, když se mi nejmladší sestra (4 roky) opakovaně snažila strkat ručičku do talířku s rozjezeným zákuskem. Byla jsem nevrlá vůči nějakým neustálým otázkám mé osmileté sestry (proč s nimi nejdu do zadní části zahrady, proč mám takové boty...)
Ale pak jsem zapřemýšlela. Bylo by mi jedno, kdyby tady na té zahradě nebyly taky? Ne asi, ale určitě ne. Nedokázala bych si naši zahradu bez dovádění sourozenců a společného rodinného posezení, které bývá tak časti v létě představit. Pak už mi ani to dovádění nevadilo. I tohle přece patří k jaru, tak proč to nemít jako součást relaxu. Každý si užívá radost z krásného počasí jinak. Bez včerejšího dovádění sester by naše zahrada nebyla naší zahradou. Určitě bych se nudila a chybělo by mi to. Zkrátka to k jarní, rodinné atmosféře patří a svou rodinu bych neměnila.
Pane, děkuji za takovou rodinu, jakou mám.
Krásně napsané! I když má někdy člověk raději klid, bez toho šrumce by to prostě nešlo :-) Díky Bohu za rodinu!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.