Je to název mé oblíbené písničky, ale hodí se jako nadpis tohoto článku, protože Bůh má v rukou nejen tu duševní, nebo duchovní cestu, ale i tu fyzickou, když někam jdeme.
Stalo se to minulou středu. Jezdím teď každou středu sama domů autobusem. Jako obvykle jsem vystoupila a zamířila domů. Šlo se mi z vesela, byla jsem právě v ten den po zpovědi. Ale najednou moje hůl zavadila o haldu vykopaného asfaltu. Došlo mi, že dělníci zase u nás ve vesnici začali pracovat a opět kopou, takže za tou haldou se určitě neskrývá nic, než díra. S tím jsem nepočítala. Co teď? Sundala jsem ze zad batoh a chtěla vytáhnout mobil, že zavolám domů, aby pro mě někdo přišel, jenže pak jsem si uvědomila, že mamka něco říkala, že taťka bude pryč a ještě mi dávala klíč, abych si mohla odemknout.
Ale pak, ještě jsem ani tu kapsu s mobilem neodepla, se otevřely z protějšího domu dveře a z nich ke mě přišla paní, že mě kolem té díry doprovodí, že mě viděla a že ji napadlo, že asi potřebuju pomoct. Vůbec nevím, kdo to byl, ale byla jsem jí vděčná. A nejen jí, ale na prvním místě hlavně Bohu, že opravdu měl mou cestu ve svých rukou.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.