Povzbuzující myšlenka

Každou středu máme u nás ve škole mši Svatou. Ta minulá mě zvlášť oslovila. V promluvě byla myšlenka, která mě velmi povzbudila a chtěla bych se s vámi o ni podělit. Nejdřív jsem jí nepřikládala žádný velký význam, ale pak se mi další den vybavila při jedné situaci. Možná začnu trochu oklikou, ale dostanu se k ní.

Často mívám záněty očí. Nedávno jsem jeden takový měla. Probudily mě docela brzo ráno docela velké bolesti. Nedokázala jsem dlouhou dobu usnout. Jak jsem tak ležela, bolesti v napuchlém víčku mi připadaly k zešílení. Už se nešlo v duchu nezeptat Proč. Proč já? A zase, ON neví, jaké mám bolesti? Těmto otázkám už jsem se prostě se škubavě pichlavými bolestmi, i když jsem se jim snažila bránit, ubránit nedokázala. Hlavou mi kroužily pořád, ale rodiče jsem nechtěla budit.

Pak se mi ještě aspoň na chvíli povedlo usnout, ale pak už jsem to nevydržela a jelo se.

Ta myšlenka z promluvy zněla:"Ježíš je stejně vzdálený od našich křížů, jako od toho svého." Když jsem si mou situaci přebírala zpětně, zjistila jsem, že ON opravdu o mém kříži věděl, protože ještě v ten den, co jsem přijela od oční mi po dvou prášcích bolesti ustoupily, sice pak nastoupilo svědění, ale bylo to snesitelnější. Tato myšlenka mi v ten den, kdy jsem ji slyšela, dodala odvahu, ani jsem nevěděla proč. Druhý den jsem se to dověděla. Dostala jsem opět zánět. Z ordinace jsem odcházela jako vždycky mírně naštvaná na to, že zase já, na to, že jsem musela zůstat další den doma, na to, že... Ve výtahu mi, protože jsme v něm byly s mamkou samy, vylétla z pusy otázka:"Proč?" a mamka mi odpověděla:"Protože ON ví, že ty to uneseš." V tu chvíli se mi vybavila ta myšlenka:"Ježíš je stejně vzdálený od tvého kříže, jako od toho svého." Pak jsem šla domů s o hodně lepší náladou.

ˇMožná teď někdo prožívá těžké období, někteří určitě i daleko horší problémy, než jsou ty moje. Ale tak snad to někoho taky povzbudí, stejně jako mě.

Ježíš je od našich křížů stejně vzdálený, jako od toho svého.