Proč jsou rodina a manželství nenahraditelné?

A tady je úvaha z druhého pololetí.

Manželství. A ještě k tomu rodina. Tato témata se v dnešní době posouvají na „vedlejší kolej“. Lidé raději chtějí žít bez závazků jenom tak, spolu. Kdykoliv budou chtít, mohou se rozejít. Ale je to správně?

   Život bez sňatku mi připadá prázdný, něco jako rostlina ve vyschlé půdě, kde nejsou živiny a  tak si je rostlina musí uchovávat do zásoby, i když ví, že stejně uschne. Nehrozí pak takovému vztahu nezdravé upnutí jeden na druhého? Také bych v takovém vztahu asi nedokázala důvěřovat tomu druhému, že mě třeba s někým nepodvádí. Už proto si myslím, že je dobré založit rodinu, aby se člověk nezdravě neupnul na toho druhého a aby uměl lásku rozdávat, ne jen přijímat.

   V rodinách jsou také velmi důležité vztahy. Nedokážu si představit, že bych žila v rodině, kde by se o mě skoro nezajímali, rodiče by celý den byli v práci a domlouvali by se se mnou jen přes telefon. Myslím si, že to je často velký problém rodičů, kteří dají přednost kariéře před rodinou a tím pádem ani nemají moc času se o ně zajímat, co prožívají, jak se cítí, co dělali přes den apod. Pak dětem z takových rodin hrozí nebezpečí, že se chytí nějaké špatné party, začnou krást, brát drogy, kouřit, protože mají pocit, že kamarádi se o ně zajímají a musí dělat přece to, co kamarádi. Po čase rodiče zjistí, že se jejich děti dostaly do takových problémů a nechápou jak. Začnou se o děti víc zajímat, ale myslím si, že to už je pozdě, protože děti jsou zvyklé dělat si co chtějí, protože rodiče nejsou většinou doma.

   Dalším nebezpečím v rodině je rozvod. Často to nejhůř nesou děti, protože mají pocit, že se jich nikdo na nic neptal a rozvod je pro ně velkou ránou, je to pro ně životní změna. Myslím si, že je to pro ně těžké v tom, že jim chybí jeden z rodičů. I když ho třeba vídají o víkendech, společenství rodiny je nenahraditelné.

   V životě jsou chvíle, kdy je rodina opravdu nepostradatelná. Když má někdo z členů problém, může si být jistý tím, že za ním jeho rodina bude stát, alespoň u velké většiny rodin tomu tak bývá. V rodině se člověk může svěřit a ví, že ho vyslechnou, pomůžou, poradí. V rodině je každý člen nepostradatelný, ale v párech, kde lidé žijí bez závazků může jeden z nich kdykoliv toho druhého opustit a to mi připadá jako taková „falešná“ důvěra.

   Jsem ráda, že mohu žít v takové rodině, v jaké žiju, protože vím, že někam patřím a mají mě rádi. Někdy jsou v rodinách hádky a špatné vztahy, ale když se rodina usmíří, stojí to za to.