Co přinesl letošní rok?

Povrchně by se to dalo shrnout do několika slov. Maturita, přijetí na vysokou, život vysokoškolského studenta. Ale já nechci být povrchní.

Přinesl mi....

...hrozné napětí před maturitou, jestli ji vůbec udělám nebo ne

... krásný, úlevný pocit, když jsem ji udělala

...radost z přijetí na vysokou a z toho, že mě vůbec na nějakou vzali

...duchovní načerpání na KCHK a Jumpu

...počáteční dezorientaci v prostředí a smutek, zvláštní samotu (Pro mě velmi náročné období, jsem ráda, že jsem ho s Boží pomocí ustála.)

...nová přátelství

...poznání zajímavých lidí

...opravdové přijetí svého handicapu se vším, co přináší (před tím, když jsem byla doma jsem si myslela, že život s ním mám úplně zmáklý. Taky to bylo lehké, když jsem byla stále s rodinou)

...braní každého dne života s ním jako výzvu a užívání si ho

...těšení se na to, co zajímavého mi každý den přinese

... nebraní všedního dne jako samozřejmost, protože i ve zdánlivě obyčejných věcech může být něco výjimečného

...radosti z maličkostí všedních dnů

...učení se řešit problémy samostatně

...lezení, (které jsem si poprvé vyzkoušela před takovými sedmi lety a myslela jsem si, že už to v mém životě žádný význam mít nebude, ale nikdy neříkej nikdy. Tehdy se mi to líbilo.)

...samostatný pohyb po městě (pro mě, holku z vesnice, docela šok)

...nezjištnou pomoc druhých (A já jsem za ni vděčná, proto z celého srdce těm známým i těm neznámým dobrodincům, kteří toto budou číst, děkuji!)

...zažití zatím prvních pár měsíců vysokoškoláka.

...nové zkušenosti....

Určitě by to bylo spoustu dalších věcí, ale byl by to asi hoooooooodně dlouhý článek. :)

A tak na závěr děkuji za to všechno Bohu. Za to, čemu novému mě učí, co nového mi dává poznat, i když to zdánlivě může vypadat nepříjemně a jako něco špatného a také za to, že je stále se mnou a chrání mě. V některých situacích mě napadá, že asi musím mít hodně silného anděla strážného a ten se mnou musí mít hodně trpělivosti, protože bez jeho ochrany... nevím, co by se se mnou stalo.