Řím

Někteří možná víte, že jsme v únoru jeli do Říma. Tuto pouť a zároveň poznávací zájezd pořádala naše farnost v rámci roku milosrdenství. Našim cílem byl Řím a Turín. Prošli jsme celkem pět svatých bran, čtyři v Římě a jednu v Turíně. Dám tady nějaké střípky z našeho putování, protože zážitků je moc a asi bych si stále vzpomínala na něco, až by z toho byl hoooooodně dlouhý článek. :)

Vyjeli jsme v neděli 14.2. okolo jedné hodiny odpoledne. V Itálii jsme byli do pátku. Jelo nás celkem 50, naše rodina jako jediná kompletní. Po vtipných instrukcích ve stylu "podšálky vracejte), které pronesli naši řidiči, si vzal slovo náš průvodce otec Marek. Ve stručnosti nám sdělil program naší pouti, i když byl v brožurkách, které jsme dostali. Pak jsme pouť zahájili modlitbou. Líbila se mi jedna myšlenka, kterou nám otec řekl a to, že každá cesta by měla mít nějaký cíl a tím naším cílem jsou svaté brány. V podstatě by se to dalo aplikovat i na život, naše životní cesta by také měla mít cíl.

Čas v autobuse jsme trávili buď modlitbou, povídáním si nebo měl otec přednášku na nějaké téma, třeba o Božím milosrdenství, o smrti, o svátosti smíření, jednou nám také vyprávěl zážitky z jeho výletu do hor, také v Itálii.

První svatou bránou jsme prošli v pondělí a kde jinde než v bazilice sv. Petra. Docela mě překvapilo, jak ostražitá kontrola tam byla. Hlídali, jestli člověk nemá ostré předměty, kovy... skoro jako na letišti. Taky mě překvapilo, kolik lidí tam bylo. Pro lepší prožití vedla ke svaté bráně cesta, na které bylo několik stanovišť, kde se měly pomodlit modlitby, které byly v brožurce, kterou jsme dostali u kontroly. Uvnitř průvodci nesměli mluvit a tak jsme si četli informace z našich brožurek z autobusu. U baziliky sv. Petra jsme také vylezli na kopuli. Byl to zvláštní pocit a byla tam zajímavá akustika.  Byl také prostor pro rozchod a nakoupení nějakých těch suvenýrů.

Krom kostelů jsme také viděli několik světských památek jako např. koloseum, panteon, Piazza del Popolo... Ochutnali jsme také pravou pizzu, hned dvakrát. Popravdě ta v Římě mi nechutnala tolik (a to jsme si ji dali v nějaké pizzerii) než ta, kterou jsme si dali v Turíně v čase oběda v nějakém bistru.

Několikrát jsem ochutnala capuccino. A malá zajímavost. Když si chcete dát capuccino, je lepší si ho dát na stojáka, protože jinak platíte i za sezení.

Každý den nás provázel nějaký světec. V pondělí to byl sv. Petr, v úterý Panna Maria, ve středu sv. Pavel, ve čtvrtek sv. Rita a v pátek don Bosco.

V úterý jsem se u baziliky sv. Jana v Lateráně sešla s jedním kamarádem, který studuje na lateránské univerzitě. Bylo to milé setkání.

Osobně se mi asi nejvíc líbilo místo Tre fontane, kde byl sťat sv. Pavel.

V Turíně jsme byli ubytováni v místě, kde byla oratoř. Bylo to tam obrovské. Před tím, než jsme přijeli do Turína, jsme se ještě zastavili v rodném domě dona Bosca. Úplně se mi v těch místech, jak v místě našeho ubytování, tak v jeho domě vybavovaly příběhy z knížky Čao, Niku, kterou nám mamka často četla jako malým. Hodně se mi na těch místech líbilo, chtěla jsem se tam někdy podívat a splnilo se mi to. Co mě hodně překvapilo, tak je to, že v Turíně je stále velká kriminalita. Myslím, že salesiánské centrum tam má stále proč být.

Tak to jsou takové střípky z našeho putování. Myslím, že jsme díky této pouti prožívali jinak letošní postní dobu. Určitě bych se do Itálie chtěla ještě někdy podívat.