Dneska mě ten vodosníh docela překvapil. Sníh mi vždycky komplikuje samostatný pohyb a s tím spojenou orientaci. Mnohdy můžu jen odhadovat, že jdu po chodníku a neztrácím směr. Dneska, při cestě na hodinu, se mi nejistota spolu se ztrátou směru do cesty vloudily hned několikrát. Často jsem se musela spoléhat jenom na sluch a na ozvučení semaforů, když signální pás nebyl vůbec "vidět" a abych ho aspoň trochu "vidět" mohla, musela jsem hůl někdy použít jako improvizovaný krumpáč nebo lopatu a sníh si jak to v rychlosti šlo, odházet.
Při cestě na hodinu mě tak napadlo, že v životě občas tápeme všichni, jako v tom sněhu. Třeba při rozhodnutí, které bude mít následky až později. Ale jednu jistotu máme. Nemáme maják, který by nás navigoval na povel. Máme Boha, který je s námi vždycky a pokud nám připadá, že tápeme nebo máme pocit, že jsme se vydali špatnou cestou, nenechá nás v tom a pomůže nám. Nebo když my máme strach za ním přijít, sám nám vyjde na proti.
Já teď taky udělala jedno takové rozhodnutí. Podala jsem si přihlášku na jiný obor. Moc bych si přála, aby přijímačky vyšly a já z oboru, ve kterém jsem se moc nenašla mohla přejít na další, který by mě bavil víc. Ale zatím nevím, co má se mnou Bůh v plánu. Vím jedno, tu přihlášku jsem si podat měla.
Ivo, děkuji moc za modlitbu! :)
Pajdák v Brně je skvělý, každopádně díky za svědectví i já teď tápu, kudy kam, dát se mám? A díky Tobě mám teď alespoň víc odvahy i když pořád nevím, kam kudy, tak třeba jen zatnout zuby a neztratit cíl z dohledu, i když prosekat se občas musíme z kusů ledu. :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.