Nostalgie

Mám psavou. Takže se předem omlouvám, pokud z tohohle článku vyjde nějaký nesrozumitelný blábol.

Jak se blíží pondělí a spolu s ním přijímačky, stále víc mě stahuje stres a strach spolu s otázkami, zda to bylo správné podat si přihlášku, co se stane, když to nedám... A v hlavě se mi vracejí myšlenky o rok zpátky. Nevím, nemůžu si pomoct, ale vracejí se docela často. Ne na celou střední, jen na ten celý minulý rok.

Na úžasný stužkovák, který byl alespoň pro mě jednou z nejlepších akcí se třídou. Na náš třídní kolektiv, který maturitní rok tak zvláštně ztmelil (mám vás všechny ráda, pokud to bude číst někdo ze třídy a myslím na Vás).

Maturita byla sama o sobě zvláštní. Jiná, než zkoušky tady, aspoň já to tak vnímám. Myslím, že hodně velký podíl má na průběhu mé maturity Duch svatý, protože jenom, co jsem sedla na potítko a věděla téma, okamžitě se mi vybavovala hromada věcí, co k tomu říct, i u otázek, na které jsem se stihla podívat méně. A den před maturitou? Ten byl taky skvělý. Mám ho v živé paměti do teď, byla to tehdy slavnost seslání Ducha svatého. Udělali jsme si s pár přáteli krásné posezení u vaječiny a hry Česko. Příjemně jsem se naladila tak, že jsem si vůbec neuvědomovala, že další den maturuju.

Pak byl kolotoč různých přijímaček a podobných legrací, až přišla neděle 6.6., kdy byl ten den D, den mého biřmování. Byly to úžasné chvíle, zase jsme se jednou jako rodina sešli, jak k oslavě mého a bráchova biřmování, tak k oslavě mých dvacetin, které se v maratonu přípravného kurzu, učení na maturitu, přijímaček nestihly nějak oslavit. Nedávno jsem naši mši sledovala z DVD, vykouzlila mi úsměv na tváři. Dokonce se na ní hrála jedna z mých oblíbených písniček, jako biřmovanci jsme si nějakou mohli vybrat, kterou chceme zahrát a při dávání návrhů na facebooku ten můj uspěl.

https://www.youtube.com/watch?v=ECI3W_XVgnY

Za co jsem taky hodně vděčná, že úkol kmotrovství přijala jedna osůbka, která pro mě hodně znamená. Děkuji! :)

Teď, jako by se část opakovala. Opět jdu na přijímačky. Jen je spoustu věcí jinak. Ne, tento rok za chybu nepovažuju. Hodně mi dal a asi mi dost ještě dá. Byly a jsou tu věci dobré, i špatné. Ale tak to bylo i loňský rok, nebyl růžový. Ale ty momenty, které jsem tady vyzdvihla si budu pamatovat asi ještě dlouho. Tak nějak cítím, možná to bude znít zvláštně, že ten loňský rok byl pro mě něčím zásadním a ne jenom v oblasti školy. A i když jsem si poslední dobou docela nejistá, považuju to za dar, že jsem ty chvíle loni mohla prožít. Byly vlastně součástí roku, kdy jsem se dostala sem. Přináší mi to aspoň minimální uklidnění, že to nějak dopadne a dopadne to tak jak má a bude to tak pro mě nejlepší. Stejně jako bylo dobré, že jsem se loni dostala tady a mělo to tak být. Při rozhovoru na téma změna oboru mi jedna osoba řekla:"Aspoň víš, že tudy ne." Ano, taky to tak beru.   Nelituju toho, že tady ten rok trávím. Když mě ten obor nenaplňuje a až tak nebaví, aspoň se mi za ten rok rozšíří trochu víc obzory. A dneska mi mamka před odjezdem řekla, když jsem se jí svěřila s mou nejistotou:"Netrap se, jsi v Božích rukou." :)

P.S. Děkuji všem, kdo si tohle přečtou a přežijou to, že je to spleť různých myšlenek, které asi ani nedávají smysl. Ale potřebovala jsem se vypsat.