Jak už jsem psala ve statusu, prožila jsem moc pěknou sobotu s přáteli. Nejdřív jsme šli na svatební mši našich kamarádů, pak společně na výlet do ZOO, kde byl také oběd a pak večer po procházce jsme byli pozváni na svatební hostinu.
Den to byl opravdu krásný, některé jsem neviděla i dva roky. Měla jsem trochu obavy se k nim přidat, protože jsem se bála, že jim budu mým pobytem v Brně odcizená. Opak byl pravdou. Přijali mě krásně, připadala jsem si, jako bych ode´šla, zase se vrátila a jako bychom navázali tam, kde jsme skončili. Pocítila jsem najednou vděčnost. Vděčnost za to, že je znám, vděčnost za to, že Bůh umí načasovat, kdy mi některé lidi poslat do cesty a i když to třeba zpočátku nevypadá, že bychom se s některými víc spřátelili, nakonec mi třeba skrze ně Bůh něco ukáže nebo změní směr mé loďky života jinam. Vděčnost za to, že ani spoustu odřeklých akcí kvůli škole nebo jiným akcím a ani dálka nemůže přátelství rozbít.
A já ti, Pane, děkuji. Děkuji za to, že krom rodiny jsi mi také poslal do cesty lidi, kteří můj život nějakým způsobem ovlivnili, posunuli. Za to, že jsou mi v nesnázích spolu s rodinou oporou. Za to, že mi pomůžou, poradí, povzbudí, pomodlí se se mnou nebo jen..... vyslechnou.
DĚKUJI! :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.