Svobodná!

Možná to někteří víte, mám to teď takové složitější se školou. Zítra si jdu zkusit poslední zkoušku a i kdyby vyšla a odvolání na jiný obor nevyšlo, s tímhle oborem definitivně končím. Dost lidí se mi diví, že na ty zkoušky ještě chodím a zbytečně se stresuju. Ale já chci to, co mám rozdělané, jen nějak dokončit. 

Možná si někteří říkají Proč? Proč zahodí vysokoškolský titul, který mohla mít....?

Vím, že bych tenhle obor nedostudovala. A ačkoliv tento rok strávený tady byl docela krušný i z hlediska školy, přesto se dá najít i pár pozitiv, možná zásadních do mého života a myslím, že právě tomu mě Bůh chtěl naučit.

Dal mi poznat, že Boží vůlí asi není to, v čem si připadám jako otrok a vůbec mě to nenaplňuje.

Dal mi poznat, že i já ač nevidomá, mám svou důstojnost a mám možnost si svobodně vybrat a říct "ne". (Podotýkám, že říkat ne mi dělalo problém vždycky a mohl za to strach a to, že lidi zklamu, holt jsem asi potřebovala nějaké radikální rozhodnutí, abych to "ne" dokázala říct.)

Ukázal mi, že není dobré plnit přání druhých, myslím tím taková, která se týkají vyloženě mého života a mojí budoucnosti, kterou nebude žít nikdo jiný než já.

A mnohokrát mi ukázal, že krom přátel a rodiny je v tom se mnou i ON.

A já jsem za to ráda. Jsem ráda za to všechno, i když to bylo někdy tvrdé a bolestivé, co jsem se mohla naučit nejen ve škole, ale i v životě.

A po tom rozhodnutí si připadám hrozně svobodná, jako by ze mě spadl balvan, který mě táhl dolů a srážel mě. A budoucnost? Tahle lekce mě ještě učí (ne, dokonalá nejsem a nebudu nikdy a stále se to budu učit, ale tohle období to nějak více zdůraznilo) větší důvěře v Boha. A tak, pokud to odvolání nevyjde, budu přes rok zlepšovat angličtinu (však na nějaký kurz a přípravu bude času dost, možná ještě víc, než když jsem to zkoušela při studiu) a není všem dnům a přijímačkám konec, příští rok to budu zkoušet znovu. A nebo.... mě Duch svatý zavane úplně někam jinam? Kdo ví? Každopádně vím, že je to v Jeho rukou.