ICC 2016 days -Prvních pět dní

Jak už asi mnozí víte, účastnila jsem se letos akce International camp on communication and computers.

Vyjela jsem v pondělí 25.7. v 5:30 z Ostravy autobusem směr Brno, takže vstávání ve 4 ráno nebylo zrovna nic příjemného. Když jsem přijela do Brna, do Srazu s jedním z našich národních koordinátorů Radkem a odchodu na nádraží bylo ještě poměrně hodně času a tak jsem si dala sraz s Ivkou (děkuji za krásně strávené chvíle). Pak už se tedy čas nachýlil k tomu, že jsme se ještě společně s Ivkou vydaly na tramvajovou zastávku hlavní nádraží, kde mě měl náš národní koordinátor vyzvednout. Což se také stalo.

   Ve vestibulu už na nás čekala část naší české skupiny, která odjížděla z Brna a to Jitka, Hyňa a Klárka s Kájou. Za chvíli už nám přijel vlak. Cesta se až do Prahy, kde nastoupil zbytek naší skupiny tj. Stázka, Vilda, Martin a Roberto nesla v poměrně klidném duchu. Já si povídala s Klárkou. Ale když v Praze nastoupili ostatní, konverzace se rozproudila ještě víc. Přišlo i na vtípky a vzájemné popichování. Celou cestu až k německým hranicím nefungovala ve vlaku klimatizace, ale jenom, co jsme ty hranice přejeli, začala jako zázrakem fungovat. Koho by to nelákalo k vymýšlení různých teorií, že? Po pěti hodinách jsme konečně přijeli do Drážďan a vydali se na tramvaj, která nás odvezla na asi pět minut vzdálenou zastávku od ubytování. To jsme pak našli celkem hravě.

Po registraci, při které jsme dostali na krk jmenovky a batohy s různými informacemi k ICC, nám dobrovolníci ukázali naše pokoje. Já jsem spala se Stázkou a Klárou. Byla jsem docela ráda, že spíme holky z ČR pohromadě, být na pokoji s cizinkama by mohlo být fajn, ale začátky by byly asi krušné.

   Po vybalení a mírném vzpamatování se z cesty byl čas jít na večeři. Po ní bylo nějaké to řečnění a seznamovací hra, při které nás poměrně dlouho a složitě rozdělovali do skupin. Hra spočívala v tom, že jsme měli každý jeden dílek duhy, který jsme měli popsat zbytku skupiny a pak jsme měli tu duhu celou složit. V naší skupině to bylo docela chaotické, takže jsme se nakonec na nějaké popisování vykašlali, protože jsme se vůbec neuměli domluvit a mluvili jsme jeden přes druhého a začali tedy rovnou se skládáním. Nakonec jsme se, ač poslední, výsledného složení duhy dobrali. Tím oficiálně program skončil, ještě do jedenácti fungovala tzv. ICC café, kde si zdarma mohl dát člověk nealko a za 2 eura pivo nebo víno. Od jedenácti mohli lidi pokud chtěli pokračovat v bavení se venku, večerka nebyla daná. Naše česká skupina zamířila do ICC Café, já a Stázka jsme pak šly něco po jedenácté spát.

   Další den začal jak jinak než snídaní, po které přijeli autobusy a odvezly nás na univerzitu. Tam bylo opět chvíli řečnění a pak jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna měla orientační workshop a druhá technický, pak se to vyměnilo. Já byla v té skupině, která měla nejdřív technický. Takže jsme se šli podívat na počítačové učebny a vyzkoušet si přihlášení, prohlédnout si systém apod. Chvíli jsme měli i volno a mohli si dělat, co jsme chtěli, já ho samozřejmě nevyužila jinak, než k napsání pozdravu z Drážďan na signály. :)

   Pak následoval orientační workshop, takže jsme si prohlíželi prostory Technické univerzity, ve kterých jsme měli trávit skoro každý den ICC.

Po těchto úvodních a celkem nezáživných workshopech přišel oběd a odpolední klid. My jsme ho využili k povídání si venku na trávě, já si pak ještě našla chvilku a pomodlila se korunku.

   Mě, Stázku a Martina pak čekal workshop s názvem Effective web browsing and information retrieval. Protože bylo málo počítačů a hodně účastníků, byli jsme občas u počítače po dvou, já jsem tedy byla se Stázkou. Na začátku bylo takové seznámení s vyhledáváním v Googlu, celkem nic nového a pak praktické úkoly. Když jsme si zvykly na Windows v angličtině, na anglický hlas Jawsu a když jsme měly i brailleský řádek, už nám to docela šlo.

   Každý večer byly leisure time activities nebo jak chcete volnočasové aktivity. Já si pro úterní večer vybrala tandem (pozor neplést s tandemovým seskokem, jde o prosté dvoukolo). Leisure time activities probíhaly skoro každý den po večeři. Můj pilot byl přímo z Drážďan. Cestou jsme si povídali. Vím, že jsme jeli nějakým parkem, ale kudy přesně nebo co bylo kolem, to bohužel nevím, protože mu došlo až když jsme se vraceli zpátky, že by mi mohl lehce popisovat, kudy projíždíme a co vidíme. Takže jsem měla popsaný až kousek zpáteční trasy. Pak jsem si venku docela dlouhou dobu povídala s polským národním koordinátorem, který taky stejně jako já neviděl. Jestli byl věřící netuším, ale dostali jsme se ke Světovým dnům mládeže v Krakówě a k mojí pěší pouti do Czenstochowe, které jsem se jednou účastnila. Když se celá naše česká skupina sešla, šli jsme opět aspoň na chvíli do ICC café. Tam jsme si povídali s jedním Srbem. Zase jsem šla něco po jedenácté spát a krásně se mi to spalo, do té doby, než se mi rozezvonil na mobilu budík a další den byl tady.

   Po příjezdu na univerzitu pokračovali workshopy, které začaly předešlý den odpoledne, takže naše sestava z úterka šla opět na Effective web browsing and information retrieval. Opět jsme do přestávky, kterou jsme mohli trávit třeba v ICC café, vyhledávali různé věci na Googlu. Čas po přestávce byl zaměřený na Wikipedii, kdy jsme si na ní měli vyhledat jakýkoliv článek a z něho se přes odkazy proklikat na článek o Drážďanech. Já a Stázka jsme zadání pochopily docela špatně a začaly jsme přímo na článku o Drážďanech a rozklikávaly si odkazy o různých památkách apod. Ale tak stává sa a svět se kvůli tomu nezboří. Zato jsme se bavily při čtení těch článků o památkách a zajímavostech o Drážďanech čtením dlouhatanánských německých názvů. :D

   Po obědě a odpoledním klidu mě čekal workshop Creation documents in Microsoft Word. V podstatě šlo o to, že jsme si zkoušeli vytvářet obsah, nadpisy, poznámky pod čarou a různé zarovnávání, apod. Nebylo to ani tak zajímavé, jako spíš užitečné.

Jediné, co mi na tomhle workshopu chybělo, byl brailleský řádek, který byl asi v učebně nedostatkovým zbožím a který by mi hodně věcí usnadnil, tak to bez této pomůcky bylo trochu náročnější. Zvláštní byla přestávka. Jenom, co jsem vystoupila z lavice, že se nějak pokusím dostat do ICC café (bohužel na univerzitě nebyly brailleské popisky u dveří, jen velká čísla, ale na hotelu u pokojů byly), shlukl se kolem mě hlouček nějakých holek z různých zemí (co si tak pamatuju tak nějaká Katy z Chorvatska, Paraskevi s Manuelou z Řecka a nějaké další), začaly mi jedna přes druhou podávat ruce a představovat se mi a jestli bych prý s něma nešla do ICC café. Samozřejmě, že ano. Po troše hledání jsme ji našly, jenže tam bylo lidí tolik, až se nám povedlo rozdělit se. A tak jsem měla strach, abych našla správnou učebnu (ach ty chybějící popisky), byla to totiž dlouhá chodba s dveřmi po obou stranách. Naštěstí, když jsem vyšla z kavárny, po chvíli jsem slyšela hlas jedné z holek, protože ho měla takový atypický a já si ho pamatovala ještě, když jsme tam šly. A tak jsme se zase našly a vydaly se zpátky na workshop.

   Po workshopu a večeři zase probíhaly leisure time activities. Já si tentokrát společně s Klárkou, Robertem, Hyňou a Radkem vybrala sightseeing nebo jak chcete, prohlídku památek. Mě a Roberta vedl Hyňa. Prohlíželi jsme si různé sochy, zastavovali se u různých zámků a kostelů a průvodce nám něco ke každé památce řekl. Pak jsme přišli na most, kde byly různé sochy jako třeba orel, nymfy… Hyňa mě chvíli nechal stát a šel se na něco podívat s Robem, když tu se u mě objevila nějaká dobrovolnice (jak jsem se později dověděla od Hyni asi asijského původu) s otázkou, jestli se nechci podívat na další sochy. Samozřejmě, že jsem chtěla. A pak mi dělala po celý zbytek cesty až zpátky na hotel doprovod ona. Trochu jsme cestou konverzovaly.

   Když mě přivedla zpátky k hotelu, dalo mi trochu práce, než jsem našla ostatní, protože díky tomu, že mě vedla ta dobrovolnice, jsem se od zbytku z české skupiny tak trochu oddělila. Pak jsem si ještě na chvíli šla s Jitkou a Klárkou sednout ven, ale dlouho to netrvalo, rozhodla jsem se zamířit do říše snů dřív. Spánek však netrval na můj vkus dlouho a další ráno bylo tady.

   Čtvrteční dopoledne mě spolu s Hyňou čekal workshop s názvem Software translation. V podstatě šlo o překládání programů z angličtiny nebo z jiného jazyka do našich mateřských jazyků. Zábavné to bylo jen chvíli, pak už to začala být nuda a stereotypní. Vlastně se jenom překlikávat mezi seznamem zpráv toho programu a editačním polem, kde se napsal český význam toho, co ta zpráva nebo ten příkaz znamenal. Přestávku jsem zase trávila v ICC café s Hyňou a Leonem z Německa.

   Po obědě a odpoledním klidu mě čekal pro mě asi zábavnější workshop a to ICC newspaper, kde jsme psali článek do ICC novin, které jsme na konci pobytu dostali. Já psala o mé cestě do Drážďan. O přestávce jsem si povídala s Hanne z Belgie.

   Tentokrát šla každá národní skupina na večeři sama do města do restaurací. Nebyly ani leisure time activities. My jsme se připojili k Polákům, Japoncům a Italům. Po delší procházce městem jsme konečně našli zahrádku jedné restaurace, kde jsme se usadili. Později tam přišli i Britové. Většina naší skupiny včetně mě si dala německou specialitu a to klobásu přelitou kari omáčkou a hranolky. Tak dobré jídlo jsem už dlouho nejedla. Po večeři jsme ještě na té zahrádce zůstali a povídali si. Po nějaké době to část naší skupiny složenou ze mě, Káji, Klárky, Stázky a Hyni s Vildou přestalo bavit a vydali jsme se do města za účelem dát si zmrzlinu. Ten byl taky vyplněn. Pak jsme se ještě trochu porozhlédli (my completely blind jsme se asi moc neporozhlédli, ale ti sighted a partially sighted určitě aspoň trochu ano) a pak po zavolání našim národním koordinátorům jsme zjistili, že se můžem vrátit rovnou na hotel. Pak jsme šli ještě ven, opět do ICC café a alespoň já a Stázka jsme se vydaly celkem brzo do postelí.

Noc utekla zase až moc rychle. Určitě čekáte na to, že začnu vyprávět znovu o workshopech, jako v každém dni. Ale omyl! Tento den byl tzv. excursion day. Takže jsme se vypravili na celodenní výlet. Zahájili jsme ho v Muzeu hygieny, které bylo zaměřeno na člověka, jeho tělo a zdraví. Byly tam zajímavé věci k ohmatání jako třeba kostra nebo taková spirála, která byla zároveň horká a studená a pro mozek to bylo docela matoucí a byl to takový zajímavý pocit. Nebo třeba taková soutěž, kdy seděli dva naproti sobě, měli na hlavách elektrody, které zjišťovaly, jestli jste pohodáři a dokážete na nic nemyslet a umíte relaxovat nebo přemýšlíte pořád o spoustě věcech. Já teda asi moc velký pohodář nejsem. Pak nás autobusy převezly do Saského Švýcarska. Ale ještě před vstupem do skal jsme dostali obědové balíčky. Po obědě se už tedy vyrazilo do skal. Líbilo se mi tam, ale na Jánošíkovy diery to nemá. :) Průvodce mi dělal Vilda a má můj obdiv, protože i když mu bylo 16 a zkušeností s voděním úplně nevidomého člověka ve složitém terénu určitě moc neměl, zvládl to na výbornou. Po procházce krásnou přírodou přišel čas na přejezd ke klubu vodních sportů, kde byla další část výletu a to projížďka dračími loděmi. Bylo to něco úžasného, zajímavá byla ozvěna bubnů, které nám udávaly tempo k pádlování. Pro představu dračí loď je asi pro 16 lidí plus jeden je vzadu u kormidla a druhý sedí vepředu a udává tempo bubnováním, jak mají lidé pádlovat. Na sedačkách se sedí po dvou. Na naší lodi jsme z české skupiny byli jen ve složení já, Martin, Jitka a Roberto, zbytek naší posádky tvořil mix různých národností. Další část naší skupiny byla na jiné lodi. Po projížďce následovalo barbecue na terase klubu a po večeři se rozjela volná zábava, kdy Roberto rozjel různé písničky na melodiku. Ve stejném složení, jako jsme předešlý den šli na zmrzlinu, jsme se rozhodli opět se trhnout a jít na procházku. Pak jsme se vrátili tak akorát na čas, kdy přijel autobus a odvezl nás zpátky na hotel. Tento večer nebyly ani volnočasové aktivity ani kavárna. Šli jsme ale ještě na chvíli ven. Protože u žádného stolu nebylo volno a k české partě už jsme se tak nějak nevešly, musely jsme se já a Stázka posadit ke stolu opodál. Jak jsme ale záhy zjistily, nebyl to zrovna dobrý nápad, protože tam byla ne zrovna příjemná společnost a když vedle mě seděl kluk z Německa, který měl stále nemístné poznámky a návrhy, donutilo mě to se s omluvou na WC zvednout, odejít a už se k tomu stolu nevrátit. Stázka mě následovala. Pak jsme už moc dlouho venku nebyly a odebraly se nakutě.

Pokračování příště. :)