Jak asi mnozí víte, předminulý pátek jsem se nějak, ani vlastně nevím jak, dostala k natáčení reportáže o integraci do Událostí v regionech. Dověděla jsem se to vlastně dva dny před tím, než se měla reportáž točit. Nejdřív jsem popravdě nebyla ráda, že k točení pozívají i mě, když do hudebky, která integruje zdravotně postižené a které se reportáž týkala už oficiálně nechodím a chodí tam jen Silvinka, kterou taky točili, ale pak jsem si řekla budiž, prostě to budu brát jako výzvu, protože moc nemám ráda, když mám někde mluvit a radši svůj hlas schovám za zpěv nebo flétnu. V reportáži jsem sice měla hrát, ale bylo mi řečeno, že se mě nejspíš budou i na něco ptát. Štvalo mě i to, že vlastně nevím, co budu hrát, netuším otázky, na které by se mě mohli ptát. A tak jsem v den D šla do hudebky s tím, že to bude improvizace. Dost jsem se i za to modlila a o modlitbu jsem poprosila i docela hodně lidí. Byla jsem klidnější, než bych asi byla normálně.
Když jsme přišli do hudebky, chvíli jsme čekaly u paní učitelky ve třídě, než přišel kameraman s reportérkou. A pak to všechno začalo. Točila se ukázka, jak probíhají naše hodiny (resp. u mě už to jsou jen občasné hodiny, pokud mě někdo osloví s tím, že mám někde vystoupit a já chci, aby mi paní učitelka pomohla s programem), točily jsme se Silvinkou duet. Líbila se mi spontánnost Silvinky, u duetu začala řešit alikvotní tóny, což jsou takové ty úplně jiné vibrující tóny, které slyšíte v uších, když hrajete nebo posloucháte nějaký dvojhlas. Řešila to tehdy i na hodině, tak jsem jí řekla, co jsou ty vibrace, jak ona tomu říká zač, to jsem věděla, protože jsem se o tom taky kdysi bavila na hodině flétny. A vytáhla to znovu před kamerou. Tohle se naštěstí (nebo bohužel? Vyberte si každý sám.) do reportáže nedostalo.
Pak se točil i náš příchod do školy. Tam jsem si udělala menší trapas resp. jsem si neuvědomila jednu věc. Natáčel se jen můj příchod, chodím na hodinu sama. Zaklepala jsem na dveře třídy, otevřela, pozdravila a zavřela jsem kameramanovi přímo před nosem. :D Nějak mi nedošlo, že on do té třídy musí taky. Naštěstí se to dalo zamaskovat resp. je to tam zakomponováno tak, že to prostě do té reportáže zapadá.
A pak se taky točily rozhovory se mnou, mamkou a paní učitelkou.
A závěr? Asi nemůžu mluvit za všechny. Z mého pohledu to byla zajímavá zkušenost, ale jednou mi to asi stačilo. Bylo fajn si něco takového vyzkoušet, ještě, když to hudebce pomohlo.
Panečku, Vy jste hotová televizní celebrita! Vždyť vás dvě naposledy natáčeli cca před měsícem. Je někde záznam?
To nebylo před měsícem.
No vidíte, to není ještě ani dva týdny.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.