Mám radost

Poslední dobou mi připadá, že je toho na mě nějak moc a i když nechci, připadám si hrozně rozlítaně. A neříkám, že je to každý den, ale celkem často se poslední dobou domů dostanu třeba až večer. A tak jsem se rozhodla, že i v tom shonu kvůli všem možným akcím, které mám, se budu snažit hledat věci, které mi udělají radost, abych se z toho všeho nezbláznila. Většinou se mi totiž lehce stává, že z toho všeho tak nějak upadám do stresu.

Mám radost, že cestou do školy a ze školy často potkám známé, se kterými si můžu popovídat a cesta rychleji uteče.

Mám radost z listu, který mi při čekání na autobus spadl rovnou do klína (řapíkem jsem pak do prostřed jen tak vypíchala takový zajímavý útvar, naomak to vypadalo hrozně zajímavě)

Mám radost z chvil začtení se do knížky při čekání na autobus.

Mám radost z chvil v modlitbě.

Mám radost z nečekaného doprovodu až domů, když jsem se jednou večer vracela, i když ten člověk bydlí na opačné straně.

Mám radost z toho, že studuju školu, která mě baví, i když je to jen na rok a dál? To zatím ví jenom Bůh.

Mám radost z toho, že jsem mohla být tento víkend na duchovní obnově a nedávno na soukromém duchovně relaxačním víkendu v klášteře a mohla se tak aspoň na chvíli zastavit.

A mám radost z toho, že i v tom shonu, který občas na mě padá, můžu najít věci, ze kterých můžu mít radost.