Výlet

Ve čtvrtek jsem se vypravila do Brna navštívit kamarády. Těšila jsem se, zároveň jsem měla trochu strach.Několik dní před tím mi začaly totiž rezonovat hlavou myšlenky jako:"Ty jedeš do Brna, na místo, kde jsi prožila na jedné straně spoustu pěkných věcí, ale na druhé straně jsi tam prožila těžké období? Určitě se ti otevřou staré rány...." I přes tyto myšlenky jsem však ve čtvrtek vyrazila.

Celý čtvrteční den jsem prožila s jednou skupinou lidí, nejdřív v cukrárně, pak na obědě v restauraci a potom se k nám v čajovně přidala ještě pro mě nová holčina. Nachýlil se večer a my jsme zamířili ke kamarádce, u které jsem měla spát, domů. Tam jsme strávili příjemný večer povídáním u vína.

Včera dopoledne jsem měla sraz se spolužačkou z oboru, který jsem loni studovala. Bylo to moc milé setkání. Na obědě jsem opět byla s kamarádkou, u které jsem spala a s její další kamarádkou. Odpoledne jsem chtěla kamarádku, u které jsem spala, seznámit se Sanitan a tak se konala společná procházka na Špilberk, kde byla zajímavá socha Skácela složená z trubek skrz které se dalo koukat na Brno (Sanitan, ještě jednou moc děkuji za hezké odpoledne.) A pak už jsem se jenom otočila u kamarádky doma a šla na autobus.

Byly to dva příjemně strávené dny. A i když se na moji školu, proč jsem ji ukončila a další těžké věci někdy za ty dva dny dostalo, zjistila jsem, že jsem se vůbec žádných myšlenek nemusela bát. Na takové otázky jsem s překvapením odpovídala úplně normálně, bez jakýchkoliv emocí. Nepřepadala mě lítost, že tam nejsem, ani zvláštní nostalgie, která by mě za každou cenu tahala zpátky (kdybych se příští rok dostala na něco, na co bych ani nechtěla), ani nic špatného se vůbec neotevíralo. Byla jsem Mu vděčná za tu sílu a za to, že už pro mě Brno není jakousi Chatrčí (kdo četl knihu, pochopí). Vím totiž, že krom toho, že mi něco vzal, mi i taky dost dal. Když bych pár věcí měla zmínit, tak třeba se teď potkávám s lidmi, na které jsem neměla kvůli dálce moc času a které jsem třeba i vídat chtěla, našla jsem místo, kde se můžu odjet ztišit, vyslechnou mě, poradí, pomůžou, je tam spoustu fajn míst k modlení.... a mimo jiné mi ukázali, že i s omezenými možnostmi můžu být užitečná (nebojí se mi dát někdy i pro mě překvapivou práci, někteří vědí), což mě tak nějak přimělo k tomu, že se krom angličtiny budu hlásit třeba na Speciální pedagogiku nebo Sociální pedagogiku a poradenství. Ale zpátky k výletu... jsem ráda, že se to uskutečnilo a že jsem mohla vidět lidi, které zase uvidím asi až za nějakou dobu.