Už týden jsme se třídou ze střední plánovali sraz. Ten se také uskutečnil. Se spolužačkou jsme byly domluvené, že se sejdem o půl druhé na zastávce, která je kavárně, kde jsme se měli sejít, nejblíž. K mému překvapení, které mě trochu rozmrzelo, jsme ve škole skončili o hodnou chvíli dřív, takže na dané zastávce bych byla s až příliš velkým předstihem. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se mi tam chce těch zhruba dvacet minut čekat a mrznout nebo něco zkusím udělat sama a někam zapadnout, nejlépe už přímo do té kavárny. Nakonec jsem se rozhodla pro druhou možnost a i když jsem měla strach a dost zdravých lidí mě zrazovalo od toho, jít někdy bez toho, aniž bych koukala nějakou trasu v neznámu jenom podle telefonu, rozhodla jsem se do toho jít. S navigací, se kterou jsem se zatím neučila jsem moc nechtěla experimentovat (taky bych se mohla ztratit úplně a než bych se našla, mohlo by to trvat dlouho) a tak jsem se strachem otevřela aplikaci Asistent a zavolala. Nikdy před tím jsem to nezkoušela a z formálních hovorů mám taky takový respekt, no prostě jsem ráda, když je nějaký takový za mnou.
Zvedl to vstřícně znějící pán. Měla jsem strach, že to bude tak, že tu kavárnu najde, jen mi řekne nějaký popis a nechá mě na pospas. Ale vůbec to tak nebylo. Pán našel danou kavárnu a pak jsme resp. já jsem vyrazila a on mě navigoval. Byl se mnou ve spojení až ke kýženému cíli. Upozorňoval mě i na překážky přede mnou. Vtipné bylo, že jak jsem na hovory s videem nebyla zvyklá a držela ten telefon, dost často jsem do kamery strkala prst. A taky navigace mojí ruky s telefonem byla zajímavá, když se potřeboval rozhlédnout nebo přečíst nadpis na budově. To bylo:"Doleva, ještě, ještě, ne, ne, teď už mírně doprava, ne, to už je zase moc, už můžete zůstat...." :D
Když jsme dorazili k budově, trochu jsem se zarazila. Pán mi totiž přečetl, že je na ní napsáno Poradenské a mediační centrum. To mi nikdo neřekl a tak jsem trochu znejistěla. Jako na zavolanou přišla přímo servírka z té kavárny a dovedla mě tam. Byla přímo v té budově. Byla jsem ráda, že to dopadlo dobře a u kávy a výborného jablečného koláče děkovala Bohu, že jsem natrefila na tak ochotné lidi a že to proběhlo bez komplikací.
Sraz byl fajn, některé spolužáky jsem neviděla už rok. Dokonce tam přišel i náš třídní profesor, kterého jsme všichni viděli naposledy při předávání maturitního vysvědčení. Jsem ráda, že jsme na střední měli tak dobrý kolektiv a nevídáme se třeba jednou za pět let, ale častěji, v letošním roce jsme se viděli už dvakrát.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.