O mých zážitcích, zájmech, zkrátka o mě.

Beseda

13. 3. 2017 21:19
Rubrika: Ze života

Už před nějakým časem mě oslovila Silvinčina paní učitelka, jestli bych ve škole neudělala besedu pro děti o pomůckách pro zrakově postižené a obecně o životě se zrakovým postižením. Při mluvení na veřejnosti jsem docela nesmělá a příliš to nevyhledávám. Ale tady jsem tak nějak cítila, že bych měla říct ano. Už tehdy, když mě paní učitelka oslovila, jsem měla mít svědectví na křesťanském silvestru. A i když jsem prostě věděla, že žádné důvody, proč tyhle nabídky odmítnout vlastně nemám a kloudné výmluvy vymyslet taky neumím, přesto jsem Bohu v duchu říkala:"Ale vždyť přece víš, že já v nějakém řečnění nejsem vůbec dobrá, u referátů se zasekávám, svazuje mě obrovský stres, já prostě nejsem na to ten pravý typ, tak proč mi posíláš do cesty zrovna takové nabídky..."

Ta prosba o besedu přišla někdy začátkem prosince. Vzala jsem ji, ale přesto jsem tak trochu tajně doufala, že se něco změní, kvůli čemu tu besedu dělat nebudu moct nebo že se na to zapomene či odloží na neurčito. Ale termín besedy se blížil a nic se nezměnilo tak, že by se to muselo odložit, tak jsem si řekla, že to snad nějak kloudně dopadne a pustila se do její přípravy. Beseda se konala dneska.

Už ten den začal krásně. Ráno jsem všechno nějak rychle stíhala, dařilo se mi, na autobus jsem přišla načas. Ani myšlenky jako:"Počkej, ve škole to přijde, začneš se třást a přijde ten tvůj obvyklý stres, kdy se začneš zasekávat." mi nedokázaly náladu zkazit. Když jsem přijela do sousední vesnice, kam Silvinka chodí do školy, i tu cestu do školy, kterou jsem se učila teprve v pátek, jsem zvládla nějak rychle bez jediného zaváhání. Před školou byl čas prozvonit paní učitelku, aby mi někdo přišel otevřít. Přišla mi otevřít Silvinka s kamarádkou a paní asistentkou. Pomohly mi do druhé třídy. Zrovna jsem přišla na hodinu matematiky, kde se probíralo násobení třemi. Tak jsem si zavzpomínala na to, kdy jsem do té školy chodila já a jak jsem se já učila 3*2, 3*6.....

Až zazvonilo a byla tu velká přestávka. A s ní zákusek a čaj ve sborovně a povídání si s ostatními učitelkami. Vzpomínaly, když učily mě. Ještě před tím, než jsem odešla, jsem mohla slyšet to nadšení z toho, jak děti chtějí jíst svačinu se zavázanýma očima. Jedna z holek se mě v zápalu těšení na to, až dostane šátek, zaváže si oči a bude jíst svačinu zeptala:"Je to těžké?" Chvíli jsem přemýšlela, co na to říct. Pak jsem prostě řekla:"Já nevím, nikdy jsem se zdravýma očima nejedla." Holčička mi odpověděla:"Já vím, ale je to těžké?" Já na to:"Já opravdu nevím, zkus si to a uvidíš." 

Přestávka utekla jako voda a přišla hodina, ve které jsem dělala besedu pro první skupinu dětí, pro prvňáky a druháky. Adrenalin začal narůstat. Celý týden jsem prosila Ducha svatého, ať to těm dětem aspoň něco dá a ať to má hlavu a patu. Pomůcek jsem totiž měla docela dost a až do té doby, než jsem začala první besedu, jsem se trochu plácala v tom, jak to uspořádat tak, aby to nevypadalo jako skákání z věci na věc. A taky jsem prosila o to, abych se nezasekávala a zbytečně to nepřerušovalo myšlenku. Měla jsem připravenou jen hrubou osnovu, protože jsem tak nějak tušila, že vzhledem k dotazům dětí to asi bude i dost o improvizaci. Nejdřív jsem řekla něco o sobě. Pak jsem začala tím nejzákladnějším, podle čeho nás většinou lidé poznají, bílými holemi. Pak, když jsem se doma připravovala, jsem od hole nevěděla, k čemu dále přejít. A u té tabule, při první besedě, mi to docvaklo. Vždyť kromě hole a vysílačky má souvislost se samostatným pohybem přece i mobil. A od mobilu mi to všechno najednou bylo taky jasné, s tím přece souvisí i čtení a se čtením souvisí i notebook a braillský řádek, tak proč nepřejít k tomu. A naposledy přišly pomůcky pro denní život jako hodinky nebo indikátor hladiny. Na závěr si děti mohly vyzkoušet buď se zavázanýma očima nebo jen se zavřenýma či s otevřenýma, pokud měly strach, pár aktivit, které jsem pro ně připravila (zvukové pexeso, poznávání hmatových obrázků, chození s bílou holí nebo poznávání vůní). Popravdě samotnou mě první beseda překvapila, v duchu jsem nechápala, jestli jsem tohle mluvila já. Normálně a to třeba i u čtení přímluv v kostele mám fakt strach a jde to dost poznat. Tady jsem najednou uměla zařadit i pár vtipných situací, co se mi staly a mluvit bez extrémě dlouhých pauz. A neklepala jsem se, což je taky div.

A protože Silvinka je sestra, která co neví, to nepoví a řekla ve škole o tom, že jsem nedávno měla narozeniny, děti mi po skončení první besedy daly přání, které mi vyrobily. A pak už jsem si s pomocí Silvinčiny paní asistentky pobrala věci a přemístila se do další třídy, kde mě čekali třeťáci, čtvrťáci a páťáci.

Tam beseda probíhala podobně, jen jsem se víc zaměřila na tu techniku, která je docela dost zajímala, tak jsem ukázala i pár věcí navíc, které by asi ty mladší nezaujaly. U této skupiny bylo na závěr trochu víc otázek než u mladších. Nejúsměvnější otázka asi byla, když se mě jeden klučina zeptal, jestli umím řídit auto.

Pak jsem si sbalila věci a začala hledat spoj domů. Po zjištění, že mi jede skoro až za dvě hodiny, jsem šla za Silvinkou do jídelny na oběd. Ještě jsme si chvíli povídaly s pár učitelkami. Jedna z učitelek měla cestu do naší vesnice a tak mě svezla.

A co říct závěrem? Myslím si, že se ten den vydařil, i když jsem měla obavy. Zavzpomínala jsem si na svá dětská léta, po dlouhé době jsem viděla některé učitelky, které mě na nižším stupni učili a bylo to příjemné setkání. A taky jsem byla ráda, že při mě Duch svatý stál a pomohl mi, že jsem nemusela dlouze přemýšlet, o čem budu mluvit dál, když jsem se v tom při přípravě docela motala. Protože sama bych to určitě nedala.

P.s. Děkuji za modlitby! :)

Zobrazeno 1855×

Komentáře

Ivka-Iva-el

Super! Jsi šikulka!

kacarovi3

Zuzko,nic není jen tak a tady tě Pán někam vede a ty jsi poznala,že ta cesta je hodnotná pro druhé.Je to také příležitost něco říci o dobrém skutku,jak na nás působí,když jej nabídneme druhému a pomůžeme.Popovídat si o pozitivní i negativní energii,jak je lze usměrnovat a učit druhé ovládat emoce.Zkus nabídnout delší spolupráci v pokračování besed.Máš v sobě vzácné svědectví o své víře.Je to způsob evangelizace.Využij ji.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio