Splněná touha

Snad odjakživa mě baví jazyky obecně. A tak se asi není čemu divit, že jsem se po zanechání studia religionistiky, která mě nenaplňovala, rozhodla jít na jazykovou školu na kurz angličtiny. Ještě před začátkem výuky jsme dělali rozřazovací test. Toužila jsem jít do úrovně B2, kde se měli připravovat na mezinárodní Cambridge zkoušku FCE (First certificate in English), PET (Preliminary English Test), který je pro úroveň B1 mi připadal k ničemu. Přišlo mi hloupé studium zakončit jenom osvědčením o studiu, které bych měla jenom, abych věděla, že jsem tam studovala a tak jsem už od začátku byla rozhodnutá, že bych to chtěla zakončit nějakým certifikátem většího významu. Po výsledcích rozřazovacího testu jsem se dostala do skupiny na úrovni B1 plus, která byla něco mezi B1 a B2. Zpočátku jsem byla zklamaná, ale pak jsme se dověděli, že i my se budeme připravovat na FCE, protože k této zkoušce máme blíž.

Jak první pololetí postupovalo, učitelé začínali zjišťovat, že všichni nejsme na stejné úrovni. Něco podobného se asi dělo ve skupině B1. A tak se stalo, že nám začátkem února přišel mail, že velký test z celé učebnice bude jedním z rozhodujících kritérií při rozřazování skupin B1 a B1 plus do nových skupin, které se budou připravovat na PET nebo na FCE.

I když jsem se modlila, ať je to tak, jak chce Bůh, stejně se ve mě pořád ozývala ta touha po FCE.

Test jsme psali na popeleční středu. Napadlo mě, že je to zvláštní začátek postní doby velkým testem. Na samotnou přípravu mi zbylo jen toto pondělí a úterý, protože celý víkend jsem strávila mimo, ale nevadilo mi to.

V pondělí mě začal přepadat strach a už jsem si ani tím, že bych se na to FCE připravovat chtěla, nebyla jistá. A myslela si, že mě tam určitě nezařadí, protože přece všichni ostatní jsou lepší než já. A začínala jsem se smiřovat s tím, že mi to zase určitě nevyjde, že to jsou zase jenom určitě moje plány, které se Bohu snažím podstrkovat... a smiřovala se s tím, že prostě půjdu na PET.

Přišla středa. Byla jsem docela nervózní. Když jsem měla zadání před sebou na PC, najednou mi připadalo všechno jasné a jednoduché. Zvláštně rychle mi to odsípalo. Společně jsme začali poslechem, pak přišla na řadu slohovka. Jen u té jsem se zarazila. Esej. A ještě k tomu na téma:"Příliš sportu v televizi". Čekala bych všechno ostatní, jen ne esej. Co budu dělat? S FCE se můžu rovnou rozloučit. Esej v angličtině jsem naposledy viděla ve čtvrťáku před maturitou, když jsme se připravovali na slohovku a ty fráze, co jsme k tomu útvaru měli, pokud ještě vůbec v mojí hlavě jsou, tak asi hodně hluboko. Kdybych to měla říct po vašem, zůstala jsem na to "hledět". Nakonec jsem si matně nějaké fráze vybavila, chvíli zauvažovala, jak to pojmout a do toho psaní jsem se přece jenom pustila.

Poslední částí zkoušky byl speaking neboli mluvení, konverzace jak chcete. Bylo to ve dvojicích, my jsme měli trojici. Přerušili mě u poslední části, čtení s porozuměním textu, kdy mi zbývala poslední otázka, abych si ten speaking udělala spolu s tou dvojicí, která tam byla a pak, až to dopíšu, abych už mohla odejít. Trochu mě to vyrušilo a ztratila jsem nit toho článku, ale souhlasila jsem a do speakingu jsem se s nimi zapojila. I když jsem byla v myšlenkách pořád u readingu (toho čtení) a vyjukaná z celého testu, i tak jsem ze speakingu dostala slušných 80 %. Odcházela jsem s dobrými pocity. I tak ale ve mě hlodalo, jestli přece jenom nepůjdu na to PET, když mi celý test připadal podivně jednoduchý a ostatní říkali, že první tři cvičení z gramatiky je psychicky dost vyčerpala.

Další den jsem šla s napětím do školy. Měli jsme se dovědět výsledky. Při čekání na odemčení třídy, jsem slyšela vzdáleně, protože dveře od kanceláře byly zavřené, nějaké útržky porady, něco jako:"Zuzka.... PET... FCE.... 90 %.... writing....." A tak jsem začínala počítat s tím, že budu chodit na přípravu k PET. Když mi odemkli třídu, řekli mi, že můj test sice ještě úplně opravený nemají, ale na základě průběžných testů a doporučení lektorů jsem zařazena na FCE. A potom, až přišli spolužáci a četli si na nástěnce seznamy, kam kdo po jarních prázdninách bude chodit, jsem se dověděla, co znamenalo i těch záhadných 90 %, které jsem slyšela z pozadveří. Byl to můj výsledek z writingu neboli slohovky. Tak to jsem fakt nečekala. Jediné, co jsem spolužačce na to řekla bylo:"Cože?"

Jsem ale ráda, že na konci roku budu dělat FCE. Už teď se modlím za to, aby ta příprava měla smysl, když už jsem se tam dostala. Na druhou stranu mě ale někdy přepadají rozpaky, jestli na to vůbec mám, jestli jsem se neukvapila a není to pro mě nedosažitelné. A když tak se aspoň díky tomu kurzu připravím i na přijímačky. Udělám pro to maximum a zbytek už je na Pánu.