Zázrak je...

když ochutnáte první jahodu ze zahrádky.

Když se otevřeně a uvolněně pobavíte s člověkem, který je o několik generací starší než vy a je běžně nepřístupný.

Když z těžce zadělávatelného těsta vzniknou dobré buchty.

Když vám večer před přijímačkama přijde milá SMS na dobrou noc od mamky a ta vám spolu s písničkou, ve které je tolikrát „neboj se“ zní skoro celou noc v uších, protože nemůžete spát.

Když vám nad ránem probdělé noci nádherně zazpívá za oknem pták.

Když cítíte, že máte modlitbu za přijímačky u tolika lidí.

Když zjistíte, že věc, o které jste si mysleli, že nikdy nebude lepší, nakonec o malý kousek lepší je.

Když dostanete před přijímačkama sílu zavolat někomu, komu je pro vás těžké volat a máte ostych a ten člověk zní, že vás opravdu rád slyší.

Když se vaše představy o tom, že do přijímačkového testu nevyplníte skoro nic a taky většinu nestihnete rozplynou a vy si připadáte, jako by vás někdo vedl a stihnete projít všechny okruhy.

když se pak setkáte s milými a obětavými přáteli na obědě.

Když si jako rodina uděláte další den pohodový podvečer na terase s vínem, buchtou a brambůrky a příjemně si povídáte.

Když se máte v nejbližší době sejít s člověkem, kterého už jste dlouho neviděli a vidět byste chtěli.

.... a všechny ty „náhodičky, nenáhodičky“ všedních dnů, které vám zpestřují život.

DĚKUJI!