O mých zážitcích, zájmech, zkrátka o mě.

Důkaz Boží přítomnosti

Jedeme jako prváci na adapťák. Já docela s obavami z lidí. Nálada klesá ještě hloub, když zjišťuji, že víc slov spolužáci prohodí s asistentkou, než se mnou, vlastně si mě tak nějak ani nevšímají. Na gymplu jsme taky byli na adapťáku, ale asi po dvou týdnech školy. Ale spolužáky právě ten adapťák víc ponoukal k tomu zkoušet se mnou najít kontakt a několikrát se stalo, že mě místo asistentky převáděli oni.

Po obědě je volno. A tak vzhledem k tomu, že se ani nemám s kým moc bavit sedám venku na lavičku pod slunečník a vytahuju z kapsy řetízek korálků z klokočí a začínám se modlit růženec.

Po chvíli se vrací moje asistentka, která si někam odskočila. I přes odpověď na nějaký její dotaz nebo soustředění na nějaké její povídání se hodomodlím tak nějak do konce (a fakt jsem to potřebovala) a začínám s takovými těmi zakončovacími modlitbami. "Zdrávas Královno, matko milosrdenství...." Najednou slyším na slunečník dopadat mírnou spršku z nebe, opravdu jen mírnou. Najednou se nějak podivně začíná i moje nálada projasňovat.Od asistentky se dovídám, že je to jen asi nějaká minipřeháňka, protože mraky jsou potrhané. Já jsem si ale v duchu říkala, kdoví, jestli to nebyla nějaká odpověď na moje volání? A včera večer při čajovně se i se mnou spolužačky začaly bavit a nakonec jsem si to i užila. A tak si říkám, že i duše potřebuje někdy spršku, aby se projasnila. Díky Bohu za to.

Zobrazeno 1068×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio