Když máme zítra ten svátek andělů strážných, uvědomila jsem si, že se mi někdy stává, že můj anděl strážný někdy osloví lidi, které mě ani tak nějak nenapadne požádat o pomoc. V poslední době jsem zásahy mého ochránce vnímala nejintenzivněji asi na pielgrzimce z Českého Těšína do Czenstochowe. A udivovalo mě, do jaké míry jsou schopni úplně cizí lidé nezjištně pomoct. A zjistila jsem, že se mi dost často stávalo, že se někdo objevil, pomohl a zmizel, ale samozřejmě byli i ti stálí.
Když jsem neměla svůj hořčík a cítila jsem, že ho potřebuju, objevila se úplně cizí paní (bylo nás tam přes 90) a dala mi tabletku. Když byla kamarádka chvíli pryč, vrátila se s tím, že mi přinesla ještě na večer a na ráno, přitom, že sama musela vědět, že to jen na dvakrát není a já si s tím množstvím hořčíku vystačila po celý zbytek pouti. Nikdy jsem ´ji pak už neviděla.
Když se zjistilo, že mám puchýř vedle puchýře a já měla strach z jejich prošití, objevila se "lékařka puchýřů" (ne zdravotnice, ale jedna zkušená poutnice, která už to šla po několikáté) a ošetřila mi je a bylo cítit, že to nedělá, protože musí, ale protože chce. A ani to prošití nakonec nebylo nic děsivého. A ještě mi půjčila svoje rezervní boty. Celý zbytek pouti se nezapomněla párkrát za den ke mě při chůzi nebo o pauze přidat a zeptat se, jak se mám a jak se mají moje puchýře.
Když při přímluvné modlitbě, kterou jsme jeden večer měli, mě vedle mě sedící paní (opět pro mě neznámá poutnice z naší pielgrzimky) objala kolem ramen, protože vycítila, že na mě padl nějaký splín. (O objetí bych si netroufla říct nikomu, ale upřímně, tajně jsem chtěla, aby mě v tu chvíli někdo objal.)
Když jsme si poslední den my, co jsme šli poprvé, trhali polní květiny na věneček a najednou se objevila opět neznámá poutnice s tím, že mi ty kytky vezme, ať toho nemám v rukách moc. O pauze je kamarádce vrátila a poslala mi po ní nanuk. Taková drobnost, ale v tom horku osvěžující.
Když mě při celonočním bdění v bazilice moje "lékařka puchýřů" zabalila ještě do svého spacáku, i když jsem měla svůj (a bylo cítit, že to dělá s láskou) a pod hlavu mi k mému provizornímu polštářku z mikiny přidala svůj malý polštářek.
Když mě kamarádka celou dobu obětavě vodila.
Když mě i ostatní pomáhali vést, pokud ona nemohla.
A pokud to neberu z pielgrzimky všichni ti známí a neznámí, kteří mi každý den pomohou.
Pokud to někdo čtete, děkuji!
P.s. Možná budu divná, ale jedna z věcí, která mě asi po smrti bude zajímat je, kdo že je můj anděl strážný, který se mnou musí mít asi velkou výdrž.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.