V naší vesnici je jedna žena. Na scéně naší vesnice není nijak v popředí, naopak, je spíš nenápadná. Roky jsem ani nevěděla, že v naší vesnici bydlí. Ani nevím při jaké příležitosti, ale nějak došlo k tomu, že jsme si vyměnily čísla. A od té doby se mezi námi začal rozvíjet krásný, netypický, modlitební a naslouchající vztah. Není to typické přátelství, kdy si člověk s kamarádkou zajde na kafe a popovídá ani moc nemáme možnost se nějak častěji setkávat, vídáme se tak na mších a na akcích u nás ve vesnici. Ale nečasté setkání nemění nic na tom, jak opravdový ten přímluvcovský vztah je. Vždycky jedna z nás té druhé napíše jen tak, jak se má nebo pošle nějaký úmysl, za který se má ta druhá modlit. Ani jsme se nijak na tomhle nedomlouvaly, nebyly jsme si přidělené jako přímluvná dvojice na nějaké akci. Nemusíme si psát nějak hodně často, stačí párkrát do měsíce, přesto víme, že se v těch modlitbách neseme, aspoň já to od ní cítím. Jsem za ni hodně vděčná, že mi ji Bůh poslal do cesty. Už kolikrát se stalo, že se SMSkou trefila do nějakého těžkého období, o kterém jsem jí ani nepsala. Líbí se mi, že máme takovou spontánně vytvořenou přímluvnou dvojici.
Nedávno mě dojala. Kněz v kázání říkal, ať si vybereme jednoho člověka a poděkujeme mu za modlitby za nás. Vůbec jsem to nečekala, ale v tu neděli, kdy to kněz v promluvě říkal mi pípnul mobil. SMS byla od ní. Nevěřícně jsem si tu SMS se slovem děkuji musela přečíst několikrát, opravdu jsem netušila, že si vybere mě. A i když už jsem díky jedné osobě řekla, řekla jsem je i jí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.