„Máš to o mnoho složitější a dobře to dáváš."

„Pro mě je motivující, když vím, jak to máš o mnoho složitější a dobře to dáváš.“ Psala mi včera známá, která má podobné bolesti jako já. „Já a dobře to dávat? Já se to snažím dávat, jak nejlíp umím. Ty, kdybys k tvým zdravotním problémům měla mít ještě slepotu, taky bys to chtěla nějak dávat a musela bys to chtít nějak dávat, protože by ti nic jiného nezbylo. A já mám taky slabé chvilky, viz tento víkend, kdy posílám zoufalé zprávy s prosbami o modlitbu/podporu.“ Odpověděla jsem jí na to. „A co se muselo stát, abys musela vysílat nějaké takové zprávy?“ ptala se mě. Já:“Co se muselo stát? Muselo mě to začít bolet.“ Pak jsem se ji ještě snažila přesvědčit, že vidím, že ona je taky statečná, ale nevedlo to k ničemu, spíš ke „Hře“ v přesvědčování, kdo je statečnější, takže jsem to vzdala. Ale po tomto rozhovoru jsem přemýšlela nad tím, co znamená „dobře něco dávat“. Za tu dobu, co jsem na světě a znám různé lidi s různými životními příběhy vnímám, že „dobře něco dávat“ znamená něco trochu jiného, než by se mohlo povrchně zdát. Povrchně by mohlo znamenat „něco dobře dávat“ něco jako nebrečet, když jste v bolestech, nikdy si neříct, jak je to těžké a proč zrovna já… Občas jezdím na víkend do jednoho kláštera, jen tak, zastavit se. Součástí kláštera je i domov seniorů. O těch víkendech nežiju izolovaně od klientů, mnohokrát se mezi ně podívám. Když se o mě klient, který je z mého úhlu pohledu na tom zdravotně hůř než já, baví s jiným klientem, jaký jsem chudák, když nevidím a jak je to špatně, je to zvláštní. Najednou člověku připadá, jako by situace toho druhého byla horší než situace něho samotného. A proč? Protože si neumíme představit, jak bychom životní situaci toho druhého žili my a že bychom ji vůbec měli žít. Z čehož pro mě vyplývá úžasný fakt, že pokud Bůh v našem životě nějaký ten kříž dopustí, věří nám, že ho s Jeho pomocí uneseme. Takže „něco dobře dávat“ pro mě znamená žít i v té situaci, kterou prožívám, naplno, jak jen to jde.. Konkrétní příklady: Když bolestí brečím, znamená to pro mě „dobře něco dávat“. Když se modlím a bolestí nejsem v duchu schopná složit kloudnou myšlenku a probrečím celý růženec, znamená to pro mě „dobře něco dávat“. Když je mi špatně a posílám zoufalé zprávy o modlitbu/podporu, znamená to pro mě „dobře něco dávat“. Když na chvíli rezignuju, mám chuť to vzdát, padnu na dno a narovinu si řeknu, jak to nedávám, ale pak se seberu a jdu dál, znamená to pro mě „dobře něco dávat.“ Naopak když budu dlouhodobě zapšklá, zabředlá v problému a nikdo a nic mě z toho nemůže dostat, znamená to pro mě, jako bych „něco ale fakt nedávala“. Při posledním klášterním pobytu mi ani jedna ze sestřiček neřekla nic typu:“Ty jsi takový chudák, nevidíš a máš takové bolesti.“ A za ten přístup jsem jim hrozně vděčná….