O mých zážitcích, zájmech, zkrátka o mě.

Rok 2019

Rok 2019

Protože je rok 2019 skoro za námi, rozhodla jsem se opět sepsat to, co mi dal a tak nějak ho zhodnocením uzavřít.

Konečně nejsem simulant, který má pouze snesitelné bolesti a jejich nesnesitelnost pouze předstírá.

Zjistila jsem, jak vzácné přátele mám.

Vím, co to je, když bdíte v noci bolestí a kamarád vás drží aspoň chatováním.

Vím, co to je, když studium skoro nedáváte a pak držíte vítězoslavně v ruce potvrzení o diagnóze pro školu a oni se vám snaží vyjít vstříc.

Vím, co to je za pocit přiznat si, že něco skutečně není v pořádku.

Vím, jaké je zbavit se toho pocitu trapnosti, co si o vás bude myslet společnost, když ve svých 24 letech řešíte bolest.

Vím, co to je, když pro někoho můžete být aspoň trochu v rámci svých sil užiteční.

Vím, jak chutná první brigáda.

Vím, jaké to je mít empatickou neuroložku. (Tady chci podotknout, že její přístup mě skutečně překvapil, mamce tehdy říkala, že když jsem jí volala právě kvůli potvrzení a ještě skonzultování něčeho, taky ji v ten den bolela hlava a snažila se vcítit do mě, když se mnou mluvila, to jsem slyšela takhle na rovinu poprvé, aby se lékař zkoušel skutečně vcítit do pacienta.)

Vím, jaké to je, když někteří prostě nechápou a moje řešení bolestí hlavy jim připadá příliš impulzivní, vždyť si přece můžu vzít klasický Ibalgin nebo to přežiju, ne?

Vím, jaké to je mít rodiče, kteří mi dají svobodu i když vědí, že moje rozhodnutí je riskantní.

Vím, jaké to je, když se to riskantní rozhodnutí vymstí a mamka je pro mě schopná jet 160 km do neznáma jen proto, že jsem skončila v bolestech a potřebuju vyzvednout dřív, než bylo v plánu.

Vím, jaké to je, když mi to nevyčte, protože ví, že jsem se sama potrestala dost.

 

Vím, jaké to je vyrovnávat se s tím, že nemůžete některé věci dělat naplno, i když je naplno provozují ostatní nevidomí. (S tím občas bojuju furt.)

Vím, co to je za úlevu, když už skoro nečekáte, že vám bude pomoci a pak najednou zjistíte, že řešení existuje.

Vím, co to je, když vás jen víra drží nad vodou, že řešení se snad jednou najde.

Vím, co to je, vyrovnávat se s tím, že nejspíš máte další komplikaci na celý život, která se dá pouze krotit.

 

Ano, taky jsem si myslela, že tento rok bude normální, jako skoro všechny předchozí. Ale nebyl, byl náročný, některé věci stále náročné jsou. Ale stejně se musím zvednout a dovalit ten balvan až tam nahoru, chci bojovat s Boží pomocí.

 

Zobrazeno 1169×

Komentáře

kacarovi3

Zažila jsi za rok toho tolik, co jiný za 40 let. I to je dar, který by jsi nikomu nepřála...

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio