O mých zážitcích, zájmech, zkrátka o mě.

"A co z toho máš, když na to stejně nevidíš?"

K tomuto článku mě inspiroval kamarádčin příspěvek na facebooku. Kamarádka není úplně nevidomá, nějaké zbytky zraku má. Takže tento příspěvek píšu z perspektivy člověka, který má úplnou slepotu.

Většina lidí má za to, že to co není haptické pro nevidomého není. Tuto doměnku měli i mí rodiče. Přesto si troufnu oponovat a uvedu pár příkladů.

Když jdete například do muzea, kde je vše za sklem, ale k vystavovaným věcem jsou v muzeu psány zajímavé informace, proč do tohoto muzea nevidomého nevzít a ty informace mu nepřečíst? Možná nevidí, ale jistý typ představivosti má a pokud se jedná o historii, proč se něco zajímavého nedovědět. O víkendu jsme byli v Praze. Šli jsme do muzea medúz. Všichni vidící členové rodiny si mysleli, že když medúzy budou za sklem a nebudeme si na ně moci se sestrou sáhnout, že nám to nic nedá. Přesto informace byly natolik zajímavé, že mi ani nevadilo, o co absencí zrakového vjemu přicházím.

Podobně to mám s rozhlednami případně se stezkami typu "Stezka v korunách stromů". Výšky mě vždy fascinovaly. Připadalo mi, že mě v nich něco přesahuje. Možná proto mě baví i horolezení, případně horostěna. Když jsem poprvé okusila atmosféru lezení na skalách, mohlo mi být tak 15 a bylo to na táboře se zdravými dětmi, tento sport mě nadchnul. Líbilo se mi, když jsem dosáhla vrcholu, ty pocity jsou nepopsatelné.

Podobné je to v jeskyních. Krásu krápníků nevidím, ale ta akustika a poslouchání kapání vody, to je neskutečné.

Dalším příkladem jsou filmy. Pokud mám k nezvukovým scénám v kině dobrý komentář od průvodce, je to fajn. Ale taky mi nevadí, když se občas podívám na film bez komentáře. Z rozhovorů toho člověk pochopí docela dost, takže rámcová představa se někde vynoří. Nemám ráda komentář u filmů, které jsou podle knižní předlohy, když jsem danou knihu před shlédnutím filmu četla. Vlastně díky četbě knihy před shlédnutím filmu vím, oč ve filmu půjde, i když jsou třeba některé nepodstatné scény vynechány. Přes prázdniny jsem se nechala unést kouzlem filmů s audiopopisem. Díky audiopopisu jsem tolikrát viděné filmy pochopila skutečně z hlubší perspektivy, protože tam jsou komentovány i pouhé detaily, které vidícího průvodce vůbec nenapadlo komentovat typu detailní záběry APOd.

A nyní už asi poslední příklad vnímání prostředí bez zraku. Chodím poměrně pravidelně do lékárny. V Brně jich mám pár vytipovaných, kde znám cestu. Taky mě tam už znají a tuší, pro co si asi půjdu. Jedna z nich se nachází vedle obuvi. Občas se stane, že trefím špatné dveře a do té obuvi vejdu. Ale stačí vdechnout vůni obchodu a vím, že jsem špatně. V tomhle mi lehce překážela v poslední době rouška. Když jsem šla s rouškou na výpravu za léky do oné lékárny vedle obuvi, musela jsem si ji lehce poodhrnout, abych si skutečně byla jistá, že cítím tu typickou lékárenskou vůni.

Takže ano, to co vy vnímáte zrakem, my také vnímáme, sice jinak, možná z toho máme jiný požitek, ale vnímáme.

Zobrazeno 368×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio