O mých zážitcích, zájmech, zkrátka o mě.

Já a distanční výuka

9. 4. 2021 13:45
Rubrika: Nezařazené

Ani mě distanční výuka neminula. Jen jsem ale nepochopila, proč si MU zrovna ze všech konferenčních programů musela vybrat zrovna Teams, které přístupnostně pokulhávají. Už tak mi trvalo, než jsem se s nimi naučila, natož ještě, když náhodou udělali aktualizaci a něco bylo jinak. Člověk šel na hodinu tak dvě minuty před začátkem a najednou zjistil, že Teams se aktualizovaly, zase jsem musela hledat jak se připojit. Úkol mi musela pomoct odevzdat vidící sestra, protože to tam bylo dělané tak neskutečně chaoticky jako pro odečítač chaoticky, že jsem nevěděla, co odentrovat.

Taky jsem měla příležitost osvěžit si staré známé Braillovo písmo. Vzhledem k tomu, že je doba digitální, tak už povětšinou moc v Braillu nečtu. Teď to bylo nutné, protože prezentace jsme dělali tak, že jsme poslali powerpointovou prezentaci plus jsme ještě museli odevzdat nahrávku případně video sebe, jak prezentujeme. Vzhledem k tomu, že mě počítač mluví, úplně jsem to z počítače číst nechtěla, protože jsem se nechtěla s tím hlasem překřikovat, mám vždycky pocit, že mi ten počítač skáče do řeči (nebo já jemu)? A tak jsem si vždy to, co jsem chtěla říkat, přepsala klasicky na papír do brailla, na notebooku spustila nahrávání a z papíru to přečetla.

Připadalo mi zvláštní, že mě na jeden předmět učili učitelé, kteří mě v životě neviděli. Neměli jsme ani jednu Teams schůzku, jen jsme jim do určitých termínů posílali písemné úkoly.

A jedna všeobecná výhoda na závěr, když měl člověk vyplý mikrofon a kameru, což my jsme mohli, dokonce to po nás bylo vyžadováno pro lepší kvalitu zvuku, mohl člověk u hodiny jíst, popíjet ehm vlastně cokoliv (ne, uklidním vás, já popíjela buďto kafe nebo čaj, nic ostřejšího) nebo třeba poslouchat hodinu rovnou z postele, což se mě, migreničce, docela hodilo alespoň jednou. Nejdřív jsem si myslela, že tu hodinu dám, záchvat byl v začátku resp. ještě jsem si nebyla úplně jistá, že je to on,  ale pak to přišlo, zvuk byl pro mě najednou jako nůž do palice, chůze to jen zhoršovala, tak jsem se z postele zvedla, překonala tu "pětikilometrovou trasu" na druhou stranu pokoje, vypla hodinu a rovnou celý počítač a bylo ticho. Možná věc, která mi bude chybět, když si až na hodině uvědomím, že je to záchvat. Tři zastávky tramvají není jako pár kroků od postele ke stolu.

A co říct závěrem? Není nad osobní kontakt, už se těším, až bude svět zase ve starých kolejích.

Zobrazeno 416×

Komentáře

dromedar

Jak jsou na tom vlastně dnes s přístupností pro nevidomé Signály?

Příp. jsou nějaké jiné weby, které z nějakého důvodu musíte nebo chcete navštěvovat, ale je to poslepu problém nebo velká otrava?

deFlegmatique

Že prý: já popíjela buďto kafe nebo čaj, nic ostřejšího

To známe. Jen kafe s krabičákem.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio