Možná začnu trochu ze široka, ale dostanu se k nadpisu tohoto článku.
Dnešní promluva při mši mě zaujala a utvrdila ve známé pravdě, že nezáleží na množství dárků, ale na dárci. Můžeme dostat drobný dárek, ale víme, že jsme ho dostali od osoby, které na nás záleží. V pondělí se mi stalo něco krásného.
Při rozbalování dárků mi Editka, moje 8letá sestřička vsunula do ruky malý balíček. Vím, že Editka už to asi týden před Vánocemi nevydržela a upozorňovala, že má pro mě dárek. Abych ale řekla pravdu, moc jsem to nebrala a myslela jsem, že to říká jenom tak, na prázdno.
S příjemným zachvěním u srdíčka jsem roztrhla balicí papír. Do ruky mi vypadla drobná, dětskýma rukama vyráběná krabička. Otevřela jsem ji a... překvapením jsem se zarazila, protože Editka většinou nenakupuje, ale vyrábí z papíru. Uvnitř krabičky byl drátkovaný prstýnek.
Někdo by si možná řekl:"Prstýnek z drátku a raduje se z toho, jako by dostala prstýnek s diamantem." Ale mi ten dáreček udělal velkou radost a hodně mě to potěšilo, že mi sice Editka nemusela kupovat nic, ale vzpomněla si na mě, i když se někdy hádáme a štveme. Udělaly mi velkou radost všechny dárky (nemůžu říct, že bych z nějakého dárku měla menší, nebo větší radost), ale zrovna od Editky bych tohle nečekala.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.