Tento článek je o zajímavé zkušenosti, kterou jsem mohla předevčírem zažít.
Ke hraní na koncertě Heleny Vondráčkové jsem se dostala jako slepá k houslím. Vím, u mě možná vtipné úsloví. :D Bylo to tak, že jsem jednou přišla do hudebky a tam jsem se dověděla, že já a ještě jeden kluk budeme hrát na tom koncertě. V první chvíli jsem si myslela, že se paní učitelka spletla nebo, že to má být jenom vtip. Ale s postupem času jsem to nějak vzala, i když jsem moc nevěděla, jak s tím naložit. Nechtěla jsem to moc rozhlašovat, abych nebyla chlubil, proto jsem to, hned jak jsem se to dověděla, nechtěla psát ani sem do statusu.
Den začal jako každý jiný. Kupodivu jsem spala dobře, na to, že jsem věděla, co mě čeká další den. Ráno jsem šla do školy, odbyla jsem si tam vyučování a pak jsem šla jako každý jiný den domů. Až do odpoledne jsem se vůbec nenervovala. Ale pak, po příchodu ze školy jsem měla čas nad tím přemýšlet a začaly se do mě zahlodávat myšlenky:"Co když to nezvládneš? Ty to určitě nezvládneš. Úplně se v tom vysekáš, o proti tomu byla přece Olomouc úplná brnkačka, nehrála jsi tam sama..." Snažila jsem se je zahánět, ale moc to nešlo. Začala jsem mít sklony k tomu, abych si to pořád dokola opakovala, protože ten zlý se mě pořád snažil přesvědčit o tom, že to neumím vůbec nebo že to neumím dostatečně dobře.
Po obědě jsem si šla zapnout notebook, abych se pomodlila průvodce adventem, podle kterého se teď každý den modlím a tam bylo "Neboj se." Tohle mě aspoň trochu uklidnilo. Díky Bohu za ta slova. Pak jsem si několikrát opakovala skladbu, kterou jsem tam měla hrát. Když se vrátil taťka z práce, dala jsem si hrnek kávy. Po kávě se za mě rodiče móc krásně pomodlili. Pak už byl čas se připravovat. Pořád jsem byla nervózní, ale už ne tak moc.
Po příjezdu do evangelického kostela, kde se koncert konal, jsem při čekání na zkoušku konverzovala s jednou z pořadatelek a pak jsem si to jednou zkusila. Po tom jsme šli do tepla, kde jsme se jen tak bavili.
Před koncertem jsem se krátce v duchu pomodlila, poprosila o Ducha Svatého a o to, aby mi Pán žehnal. Pořád mi zněla v uších ta dvě slova "Neboj se." Koncert zahájil krásným zpěvem dětský sbor. Pak přišly na řadu naše výstupy. Těsně před tím, než jsem šla na pódium, jsem se najednou uklidnila úplně, sama nechápu, jak se to stalo a začala jsem to brát jako úplně obyčejný koncert. (Obdivuju Boží antistresy. :) :) :)) Hrála jsem prostě s úplným klidem. A byla jsem dost překvapená, že se mi to povedlo. :) Super pocit! Děkovala jsem Bohu, že se nestal žádný z těch scénářů, který mi předkládal ten zlý a že to dopadlo tak dobře. Zbytek koncertu, sólové výstupy dvou holek a koncert Heleny Vondráčkové, jsem si už pak jenom užívala, bylo to super. Helena Vondráčková zní jinak živě, než v rádiu. Sice mi z počátku připadala divná taková show v evangelickém kostele, připadalo mi z počátku, že se to tam nehodí, ale pak jsem si zvykla.
Pane, děkuji Ti, že jsem měla možnost si něco takového zkusit a také děkuji za to, že jsi nám všem žehnal a za ten pokoj, který jsi mi před mým hraním dal. Děkuji!!!! :) Amen.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.