1. den

První článek se zážitky z našeho zájezdu.

Noc před pátkem 5. září, kdy jsme vyjížděli, jsem nemohla dlouho usnout. Stále jsem musela nad něčím přemýšlet. Na jedné straně mi to trochu vadilo, že neumím usnout, ale na druhou stranu jsem byla i trochu ráda, protože jsem si myslela, že tu další noc v autobuse usnu. Bohužel jsem se radovala předčasně, ale k tomu se dostanu později. kolem půlnoci se mi konečně povedlo zabrat a vytuhnout. Ráno jsem ještě musela jako obvykle do školy. Naštěstí jsem měla na 9 a pouhé čtyři vyučovací hodiny, tak to bylo super. Napsala jsem si ještě jednu písemku ze Španělštiny, ale to mi předcestovní náladu nepokazilo.

Když jsem přišla domů, šla jsem si natahat do mobilu knihy, což jsem chtěla udělat už předchozí den, ale nějak na to nezbyl čas. Moje sbírka knih na cestu obsahovala tyto knihy: Immaculée Ilibagiza Přežila jsem, Immaculée Ilibagiza Odpustila jsem, Nick Vujicic Život bez hranic (tu jedinou jsem stihla přečíst). Omlouvám se těm, kteří mi dali nějaké typy, že jsem si nenatáhla ani jeden, ale bohužel už jsem nestíhala stahovat z naší knihovny, tak jsem to vyřešila rychleji a natahala si knihy, které jsem už měla v PC. Ale určitě si některé z vašich typů přečtu, mám to v plánu.

Pak jsem si šla dát poslední český oběd (polévku, kterou jsem v následujících dnech už neměla ani jednou, i když jsem měla šííílenou chuť a kupodivu typický český druhý chod tvarohové knedlíky) :)

Potom byl čas se už jenom chystat. (Vstaňachoďáci, první dva dny jsem nám/vám dělala čest, měla jsem na sobě naše/vaše tričko). :)

Pak už byl čas dát věci do auta, nasednout a odjet směr škola, kde jsme čekali na autobus. Potom už jen poslední obejmutí, nástup do autobusu, dveře se zavřely a my vyrazili vstříc neznámu.

Cestou se celkem nic moc zajímavého nedělo. Povídaly jsme si s mamkou, chvilku si četla, poslouchala hudbu z MP4. Večer pustili Hobita, ale už z těch zvuků mě ten film nějak nezaujal, takže jsem ho celý opět proposlouchala hudbou.

Někdy před půlnocí byla poslední zastávka v ČR, někde před hranicemi s Německem. Po ní byl noční klid. Vzala jsem si ještě prášek na spaní v domnění, že spolu s mou únavou z předchozí noci to určitě zabere. Práškům na spaní neholduju, ale mám problém s usínáním v cizím prostředí, natož v autobuse, tak jsem si ho vzala, naštěstí to byl jen přírodní. Bohužel ani prášek ani únava nezabraly, takže jsem celou noc probděla a hledala pozici, při které bych tvrdě usnula. Jen párkrát jsem měla takový jakoby mikrospánek nebo co to bylo, jen jsem se tak jakoby na pár minut ztratila, ale to byl celý můj spánek. Další den jsem si vůbec nedokázala představit, zastávku v Belgii a prohlídku města Bruggy jsem si chtěla užít, protože program vypadal zajímavě. Ale o tom už příště.