O mých zážitcích, zájmech, zkrátka o mě.

Shrnutí - Anglie 4., 5., 6. a 7. den

15. 11. 2015 13:25
Rubrika: Ze života

Vím, že jsem dlouho nenapsala žádný článek a moc se za to omlouvám, ale nějak toho bylo poslední dobou moc, hodně věcí do školy, pak maturita, přijímačky na vysokou a spoustu dalších věcí. A tak to naše anglické putování zkrátím a shrnu, abych se dostala k dalšímvěcem, o které se chci s vámi podělit.

Další den jsme se probudili a Becky, jak se jmenovala ta paní, u které jsme s mamkou bydlely, už pro nás měla nachystanou snídani (cornflakes s mlékem a pomerančový džus) a svačinu. Po snídani jsme jeli opět na meeting point. Naším cílem byl Stonehenge. Kdybych to měla zhodnotit, procházka pěkná, ale jinak nic moc, prostě kamení, ale chápu, že pro Angličany to má historický význam, i když jsou jen dohady, k čemu toto místo sloužilo.

Pak jsme zamířili do Salisbury, kde byla v r. 1215 podepsána Magna Charta. Byli jsme v anglikánském kostele, kde byla Magna Charta vystavena. Mimochodem, měli tam hodně zajímavou křtitelnici, ze které stále proudila voda.

Pak jsme zamířili do Winchesteru. Jak jsem se předchozí den dověděla od Becky (a později jsem se to učila i k maturitě z angličtiny), Winchester býval kdysi hlavním městem Anglie. Čas, který jsme tam strávili, byl určen k nákupům v Primarku, kde mají spoustu levných věcí. My jsme si s mamkou nekoupily nic, nějak nás nic nezaujalo, ale místo toho jsme vyrazily hledat nějaké místo, kde bychom si mohly dát kávu, které jsme také našly. A pak už byl čas vrátit se na meeting point.

Tam nás kromě Becky čekala její dcera Kiera s Becky vnučkou Kierli. V tu chvíli mi zatrnulo. Věděla jsem, že Becky něco předešlý den říkala o tom, že se s její dcerou pojedem podívat další den večer na pláž a já si uvědomila, že jsem na to mamku neupozornila a že jsem to nebrala ani nijak vážně, že na nějakou pláž pojedem. Tak jsem mamce rychle sdělila, kam se to jede. Becky mi vzala i boty do vody, abych si mohla jít svlažit aspoň nohy. Protože jsem byla unavená a nohy mě po celodenním chození bolely, šla do vody místo mě mamka a já si roztáhla bundu a lehla si na pláž. Bylo nádherné poslouchat ty zvuky, které člověk doma nemá (racky, šumění mořských vln...) a i když se mi anglické pláže moc nelíbí, jak už jsem psala někde výše, ty zvuky se mi líbily. A byly tam i zajímavé tvary kamenů, tak jsem jich pár nasbírala a do teď je máme doma na ozdobu v košíku. Potom doma mě chtěla Becky slyšet, jak zpívám, tak jsem jí zazpívala ukolébavky z Hubičky a chtěla vidět videa na youtube z různých našich obecních akcí, kde jsem taky často účinkovala. Pouštěla mi nějaké skladby, které zpívají se sborem. Na večeři jsme měli nějakou anglickou specialitu z jehněčího masa. Bylo to dobré, ale bylo toho moc, takže jsem to celé nesnědla.

Následující den byl naším cílem South Hampton resp. Isle of Wight. Bylo to tak, že se muselo jet nejdřív do South Hamptonu, odkud jsme trajektem přepluli na Isle of wight. V South Hamptonu bylo v plánu ochutnat fish and chips, typické anglické jídlo, ale vzhledem k tomu, že tam probíhala nějaká přehlídka jachet, nebylo to možné. My jsme s mamkou ale nemusely zoufat, protože jsme tento pokrm měly slíbený od Becky k večeři. Po krátké prohlídce města byl čas nastupovat na trajekt. Pro ty, kdo neví, na ostrově Isle of Wight bylo letní sídlo královny Viktorie a jejího manžela Alberta. Pokud někdy pojedete do Anglie třeba i s dětmi, výlet na Isle of wight fakt doporučuju, z jejich letního sídla je muzeum a pro děti je to ráj, protože je tam i dům, kde bydlely děti královny se svými chůvami a jsou tam staré hračky, které si děti mohou vyzkoušet. Pak jsme šli přímo na ten zámeček, kde Viktorie s Albertem bydleli. Nesmělo se tam na nic sahat, všechno bylo kamerováno, ale já jsem si s personálem domluvila, že si můžu sáhnout na všechno, co bude v mojí úrovni. Dále jsme se šli podívat na královninu soukromou pláž a pak už byl čas se vracet zpět do Portsmouth a do rodin. Toto místo se mi asi z celého zájezdu líbilo nejvíc. Tento večer byl poslední, který jsme u Becky strávily.

Další den jsme totiž jeli do Londýna a tím už se naše anglické putování pomalu ale jistě chýlilo ke konci, protože večer jsme se ubírali směr Dover na trajekt, který nás odvezl do Calais, odkud jsme vyrazili směr ČR. Ale zůstaňme ještě na chvíli v Londýně a nechme se ještě chvíli unášet sněním o dálné Great Britain. První, kam jsme v Londýně zamířili, byl Tower. (Ne Tower Bridge, přes ten jsme také šli, ale Tower, kdysi královské vězení, dnes muzeum.) Na dvoře bylo 7 havranů. Podle legendy, pokud bude 7 havranů na dvoře Toweru, Anglie nezanikne. A tady bych ráda upozornila na jednu řekla bych až typickou anglickou vlastnost, pověrčivost. Připadalo mi, že Angličané jsou až neuvěřitelně pověrčiví. Když jsme byly na té pláži s Becky a její dcerou a vnučkou na pláži, okamžitě mi a mamce začala hledat kámen s dírou uvnitř pro štěstí a předchozí den Becky dala mamce jednu penci, opět pro štěstí.

V muzeu byly zajímavé věci, různé druhy výzbroje, zvětšené ukázky starých mincí a dokonce i plastické, u přilb byly dokonce braillské popisky, takhle by podle mě měly být uzpůsobené výstavy pro nás, zrakáče.

Pak jsme si udělali procházku po Londýně. Byl i čas na nákupy, tam už jsme s mamkou koupily dárky domů. Posledním místem, které jsme v Londýně navštívili byla královská observatoř na Greenwich. Na tomto místě je také tzv. nultý poledník, na který jsme si symbolicky všichni šlápli a vyfotili se u jeho označení a tím už opravdu náš zájezd skončil. Došli jsme na místo, kde stál náš autobus, povečeřeli a vyrazilo se směr trajekt a ČR. Poslední, 8. den už záměrně nepopisuju, protože šlo spíš o den prosezený v autobuse.

Zobrazeno 509×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio