Žít jen tak

Už od rána jsem měla takovou zvláštní náladu. První, co mě napadlo, byla myšlenka, kterou mi řekl jeden kněz při duchovním rozhovoru někdy ve druháku:"Řeš strach a problémy, až to bude aktuální." Připadalo mi to zvláštní, že mě tohle z ničehonic napadlo. A myšlenky pokračovaly dál. Samotnou by mě určitě nenapadly. Cítila jsem nějaké vnuknutí, že ˇmám dnešní den žít jenom tak, bez nějakého očekávání, co bude, řešení budoucnosti, stresů... Mívám problém s tím, že řeším strašně moc věcí najednou jak přítomných, tak budoucích a tenhle nápad mi snad musel poslat Duch svatý, protože samotnou by mě to určitě nenapadlo. A tak jsem v duchu řekla:"Dobře, Pane, tak já to teda zkusím."

Někteří možná víte, prožívám teď takové těžké období. Pravdou je, že už několik měsíců žiju (nebo jsem žila?) v takové ulitě smutku a i když jsem se radovala, moje radost nevycházela ze srdce a nebyla upřímná. A tak to dnešní žití-jen-tak bylo takové nejisté, jakobych se učila znovu chodit bez ulity. Ale bylo to krásné, opravdu balzám na duši. Šla jsem si napsat test bez očekávání, jaký bych chtěla výsledek nebo jaký to podle mě výsledek bude. Prostě jsem se rozhodla, že se v dnešním dni nechám překvapovat. A opravdu, ten výsledek mě překvapil a můžu jít rovnou k ústnímu kolokviu. Pak jsem prožila úžasný hovor s mojí biřmovací kmotrou a kamarádkou. A pak po metodologii jsem šla s kamarádkou taky nečekaně na kávu a nahrávat s kamarádem rozhovor (to už bylo naplánováno) k jedné zajímavé rozhlasové hře. A završila to zpověď a mše svatá. A ta zpověď byla fakt lékem na moje rány. :)

Žít jenom tak pro přítomnost je někdy fajn. A myslím, že bez Boha bych k takovému kroku sama nenašla sílu, těžko by se mi vzdávalo myšlenek aspoň pro jeden den na plány do budoucnosti, na strach z ní. Po dlouhé době jsem se upřímně dokázala radovat jenom z toho, že jsem, ze zpěvu ptáků, z měnící se přírody.... a po dlouhé době jsem dokázala být bez stresů, co bude dál, co bude doma, co se stane, když....

Život je krásný. :)

P.s. Kdyby někomu tenhle článek připadal jako spleť myšlenek, které nemají ani hlavu ani patu, nedivte se, já to ze sebe musela dostat. :)