O mých zážitcích, zájmech, zkrátka o mě.

V divadle

5. 9. 2016 21:11
Rubrika: Nezařazené

 

Sedím u stolu, přede mnou na tácku hrneček s kávou, miska salátu s kuřecími medajlonky, sklenička s Colou a žvýkačky. Sedím a poslouchám. Ne, ticho rozhodně není. Z rozhlasu vyhrává hudba občas přerušená nějakou tou reklamou na nábytek či pokrmy v restauraci. Kolem mě se ozývá cinkot nádobí, šoupání židlemi a šum povídajících si lidí. Někde pláče dítě, za mnou u stolu řeší nejspíš dva spolupracovníci nějaké pracovní věci. Dlouhou dobu sedím u stolu sama, po chvíli si vedle přisedá pár, jsou zabráni v družném hovoru. Pár odejde a naproti mně si přisedá někdo další, na rozdíl od většiny lidí vůbec nic neříká. A já můžu přemýšlet, kdo to může být. Muž nebo žena, podnikatel nebo běžný zaměstnanec…. A nebo student? A mimo ty, kteří si přisednou, slyším taky různé kroky, někdy pomalé, jindy uspěchané a taky různorodé útržky rozhovorů. Připadám si jako v divadle. V divadle, kterého jsem součástí a každý se snažíme hrát tu svou roli.

Zobrazeno 1099×

Komentáře

PetraO

@kacarovi3: Nebo je jednoduše introvert a sám hovor s cizími lidmi nenaváže či zcela prozaicky neměl náladu s někým mluvit.

zuzankie

Já bych se taky spíš přikláněla k tomu introvertovi a na mých očích nejde poznat hned, že nevidím. Taky se k tomu tématu dneska dostalo u očaře, kde jsem byla resp. k podobnému, na stejné chodbě, kde má on ordinaci byl nevidomý masér. Ve známém prostředí se pohyboval suverénně, takže byste neřekli, že nevidí. Jednou prý vylezl z ordinace, nikoho tam neslyšel, že by tam čekal, při tom tam seděla nějaká paní. A tak si v klidu zašel pro kávu a zašel zpátky do ordinace. Paní se prý na té chodbě začala rozčilovat, tak jí ten očař řekl:"Kdybyste ho aspoň pozdravila, všiml by si vás, on nevidí."

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio