Wellness soustředění se sborem

Dostali jsme možnost jet se sborem na soustředění do wellness hotelu. Jel s námi ještě sbor z družební vesnice z Polska. Nejdřív se mi moc nechtělo, moc jsem nevěděla, kdo jede a nejede, wellness mě nijak zvlášť nelákal,  tak jsem se původně ani nehlásila. Pak mě po jednom koncertě začali přemlouvat, že mám jet taky. A tak jsem se nakonec rozhodla jet.

Bylo to na dva dny, tuto sobotu a neděli. Ale už den před tím byl takový rozlítaný, po škole jsem rychle poobědvala a šla na oslavu kamarádčiných narozenin, takže jsem se stihla sbalit až pozdě večer. Taky se mi, když mě mobil nemilosrdně v pět ráno vzbudil, nechtělo z postele. Nakonec jsem se po pár minutách přemluvila a vstala. Po těch nezbytných ranních věcech, jako je třeba snídaně a přihození pár posledních věcí do tašky, jsem vzala do ruky hůl a byla připravená jít na autobus.

Na zastávku jsem přišla mezi prvními. Cesta nám trvala asi dvě hodiny a půl. Po rozdělení do pokojů jsme měli volno, protože se čekalo na Poláky. Já se sestřenicí jsme si uvařily čaj a povídaly si. Někdo to volno využil k tomu, že začal testovat nejrůznější wellness aktivity (bazén, hraní bowlingu...). Po volnu nás čekala zkouška. Přece jen to bylo soustředění, takže nějaká zkouška musela být ještě k tomu, když jsme další den měli zpívat na mši. Po zkoušce hned následoval výborný oběd.

Pak jsem měla volno až do tří, kdy mě čekala masáž. Za mnou a sestřenicí přišly na pokoj dvě sboristky s návrhem, jestli nechceme jít do sauny. A tak jsme šly. Nejdřív jsme byly v sauně s biolampou, pak chtěla sestřenice vyzkoušet parní saunu, o které jsem básnila, že je super. Mě ale zklamala. Byla na nějaký časový spínač a nebyla tak silná, jak jsem byla zvyklá třeba z Bruntálu. Pak jsem si vyzkoušela ještě nějakou speciální masáž na nohy, kdy chodíte střídavě do studené a teplé vody a pak po kamínkách. Potom se pomalu nachýlil čas k tomu, abych se šla připravovat na tu masáž.

Objednala jsem si klasickou masáž zad a šíje. Během toho se mě ale paní zeptala, jestli mi nebude vadit, když to zkusí i lávovými kameny. Nevadilo mi to, i když jsem nevěděla, co mě čeká. Nakonec to ale bylo fajn a nelitovala jsem.

Pak jsme si zašly se sestřenicí na kávu a trávily volný čas povídáním si s ostatními. Najednou, ani nevím jak, byl čas na večeři. Byla v podobě rautu. Pak přišla ještě jedna (měla být krátká, ale nakonec byla podobně dlouhá jako ta předchozí) zkouška a po ní už přišlo jen všeobecné veselí s harmonikou, písničkami, povídáním a nějakým tím alkoholem a druhým rautem.

Další den jsme hned po snídani vyrazili autobusem směr domů ještě se dvěmi zastávkami. Jedna byla ve vesnici, kde jsme zpívali na mši a měli oběd. Při objednávání obědů byl docela zmatek. Bylo nás 60, takže servírky měly co dělat. A obdivuju je, protože jsme seděli v horní části restaurace a ony musely chodit pořád nahoru a dolů. Po obědě jsme se vypravili na poslední zastavení našeho výletu a to na Hukvaldy, kde jsme si prohlédli dům Leoše Janáčka. Já už jsem tam byla jednou na exkurzi ze střední. Atmosféru prohlídky umocňovaly z reproduktorů tiše znějící skladby, které Janáček složil. Z předmětů, které tam byly k prohlédnutí, mě docela zaujala stará žehlička, do které se přikládalo uhlí.

Pak jsme se vydaly podívat se do tamního kostela. Kněz nám k němu podal nějaký historický výklad. Zazpívali jsme tam i jednu skladbu.

Pak jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna se šla podívat do obory na novou sochu lišky Bystroušky (kdo neví, tak asi dva roky zpátky ji někdo ukradl, i když byla kovová) a druhá skupina se šla podívat do informačního centra a někam na kávu. Ani nevím, jak se to stalo, ale připojila jsem se kté, která šla na procházku do obory k lišce. Pak už se nastoupilo do autobusu a vyrazilo se směr domov.

Přesto, že jsem měla zpočátku obavy z některých lidí a počasí bylo skutečně aprílové, byla to vydařená akce. Cítila jsem tam takovou příjemnou, ztmelenou atmosféru. Nelituju, že jsem jela. Ale kdybych měla na wellness strávit více dnů, asi bych se rychle začala nudit. Pro zpestření to ale bylo super.