Boží načasování

Poslední dobou mě docela často fascinuje, jak jsou dobře načasované některé věci.

Moc se mi nestává, že by hned padl nějaký úryvek z Bible na nějakou situaci, kterou právě prožívám a já bych hned viděla souvislosti. Ale někdy se to stane. Bylo to asi dva měsíce zpátky.  Občas jedu do jednoho kláštera na takový duchovně relaxační víkend, když si potřebuju něco srovnat apod. Nějak na mě padly obavy z přijímaček a z toho, co bude, když to nedám. Cítila jsem, že bych se zase potřebovala zastavit a na chvíli vypadnout z tempa všedních dnů. A tak jsem si víkend zase domluvila. V sobotu jsem šla jak na mši ráno, tak na odpolední mši s nedělní platností. Zrovna byl jako evangelium úryvek Mt 6,24-34 kde jsou slova jako:"(...) Nedělejte si starosti o svůj život,, co budete jíst nebo pít, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. (...) Podívejte se na ptáky:  Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? (...) Nedělejte si proto starosti (...)  Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. (...) Nedělejte si proto starosti o zítřek. Vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení." V neděli ráno jsem šla samozřejmě znovu na mši a slyšela to stejné evangelium. Už od předchozího dne mi tak nějak tyhle věty rezonovaly hlavou vzhledem k mé situaci. A tak jsem po mši a snídani vyrazila do prázdné kaple, kde jsem s modlitbou růžence na rtech a se zamýšlením se nad slovy evangelia strávila hodinu a ani mi to nepřišlo. Nečekaným darem mi byl pokoj, že je pro mě připravený určitě nějaký plán, o kterém třeba ještě ani nevím. Připadala jsem si tak nějak volnější... A když pak doma jednou přišla otázka, co budu dělat, pokud se nedostanu, kupodivu s klidem jsem dokázala říct, že prostě nevím. Najednou mi nepřišlo důležité hledět daleko dopředu za přijímačky, které ani ještě nebyly. Zkouším žít přítomností. Jo, uznávám, je to někdy těžké, často mi lítají myšlenky k tomu, co bych tak mohla dělat, kdyby škola nevyšla. Ale je fajn zkoušet žít jakoby "bezplánovitě". Samozřejmě, že mi to není jedno, ale chtěla bych to prostě řešit až pak, až když bude ten den, pro který tyhle starosti budou určené.

A proč to načasování? Protože tohle evangelium bylo zrovna v průběhu toho víkendu, před kterým mě přepadaly dost velké obavy.