´Kouzlo rodinné dovolené

Po delší době jsme byli na dovolené sami jako rodina. Buď jsme byli s nějakou další rodinou nebo jsme se nesešli v termínech, takže třeba většina rodiny společně někam jela, ale bez některých členů. Teď jsme se sešli všichni.

Vypravili jsme se minulou neděli. Jeli jsme do Luhačovic. Já si moc celý víkend nedokázala představit, že v neděli k poledni sednu do auta a čeká mě relax, protože jsem jak v sobotu, tak v neděli dělala FCE zkoušku. Ale to, co mi v první chvíli připadalo nereálné, se stalo skutečným a my jsme po mé ústní zkoušce a sbalení věcí do auta opravdu vyjeli. Jeli jsme autem všichni, kromě bráchy, který se rozhodl si to dát na kole.

My jsme samozřejmě byli na místě autem dřív a tak jsme po chvíli aklimatizace vyrazili na první procházku do města. Cestou z cukrárny, kde jsme se zastavili na kávu a zákusek jsme potkali bráchu. Samozřejmě, že se potřeboval dát trochu dohromady a tak s ním mamka šla na apartmán, zatímco já, ségry a taťka jsme si sedli s první lázeňskou oplatkou na lavičku. Po chvíli se mamka s bráchou vrátili a my mohli pokračovat v procházce. Večer jsme ještě zapadli do jednoho z barů na něco osvěžujícího a tím byl plán prvního dne u konce. Jen bylo překvapivě ještě v plánu zalézt do postelí, což se taky stalo.

Ale ještě před tím, než jsme do těch postelí opravdu šli, proběhla domluva plánu na další den, což byla návštěva ZOO v Lešné. Pravda, procházka to byla trochu delší, než jsme čekali, taky bylo docela horko. Ale i přesto to bylo fajn. Nejvíc se mi líbilo krmení a hlazení rejnoků a prohlídka zámku v lešné. Rejnoci mi šli po ruce, i když jsem v ní neměla ani kousek krmení. Po prohlídce ZOO a zámku jsme se ještě projeli po Zlíně, abychom viděli Baťovy domky a pak už zamířili zpět do Luhačovic. Cestou jsme se ještě zastavili asi tak na hodinku na luhačovické plovárně. Pak po večeři, kterou jsme měli už v apartmánu jsme jako skoro pokaždé zakončili den ještě krátkou procházkou po Luhačovicích.

Další den byl trochu víc relaxační. Jeli jsme na poutní místo Provodov a pak si prošli křížovou cestu v lese. Zpočátku to bylo docela náročné, protože cesta vedla docela prudkým stoupákem a k tomu na cestě byly různé kořeny a podobné nástrahy lesa, ale pak cesta přešla do rovinky. Jaká to byla úleva! Pak jsme se vrátili na apartmán, něco poobědvali, chvíli poseděli nad kávou a jeli jsme na plánovanou návštěvu ke známým.

Ve středu jsme dali prostor buchlovickému zámku a hradu Buchlov. Mě osobně se víc líbila prohlídka zámku v Buchlovicích, protože průvodce uměl zajímavě vyprávět a řekl nám toho ke každé místnosti docela dost. Hrad buchlov působil docela děsivě, ještě k tomu, když tam opravdu, jak se zpívá v té písničce:"Ej, od Buchlova, větr věje" vítr vál docela silně a do toho to vyprávění o životech obyvatel hradu. V jedné bráně prý byl komínový efekt, takže ten vítr tam docela vcucával. Prohlídka ale byla o něco strožejší, sice byla delší, ale ne tak bohatá na informace, což byla docela škoda. Ani průvodce nepůsobil moc přívětivě. Pak jsme se ještě zastavili v Tupesích v muzeu keramiky. Paní, která nás muzeem provázela, byla příjemná. Asi měla i zkušenost s nevidomými, vůbec neměla strach, abychom si na něco sáhly, ještě nás i podporovala a sama nám ukazovala věci. Když mi ukazovala jeden džbán a já si ho jen tak zevrubně prohlédla, řekla mi, abych si ho prohlédla pozorněji, že ty vzory, které tam jsou vymalované, jdou cítět. A měla pravdu. Výlet jsme zakončili návštěvou Aqua-parku v Uherském Hradišti. Byl tam nějaký ulítlý systém s čipama, že se musel před každou atrakcí přiložit čip a projít turniketem. Z toho naše čipy byly některé nefunkční a nakonec jsme se u pokladny, když jsme odcházeli dověděli, že ty nefunkční byly špatně naprogramované. Ale i tak jsme si to užili s občasným podlézáním pod zábranou všichni. Po krátké zastávce na ubytování jsme den zakončili večeří v podobě pizzy a šli spát.

Další den jsem měla naplánovaný sraz ve Valašských kloboukách s kamarádkou. Naši měli se sestrama naplánovaný jiný program.  Tenhle den spolu s pondělní prohlídkou ZOO se mi líbil nejvíc.

V pátek jsme se rozhodli k důkladnějšímu prozkoumání Luhačovic. Spojili jsme to i s honbou za novými botami. Já si koupila sandále k sukni, ale když jsem je pak odpoledne po obědě při další procházce testovala, zjistila jsem, že jsou mi nějak úzké, čehož jsem si v obuvi nevšimla, takže jsem ještě odpoledne zapadla do jednoho obchodu, který jsme dopoledne nenavštívili a boty se tam kupodivu našli pro mě docela rychle. Ty předchozí měla naštěstí dobré mamka, takže nepřišly nazmar. K večeru jsme si šli na chvíli sednout do parku, kde jsme se pomodlili růženec a pak zamířili na večeři. Jedna z mých sester viděla už v pondělí upoutávku na jedné  restauraci, že v pátek budou grilovat sele. Protože Editka slavila ten týden narozeniny, chtěli jsme jí udělat radost a tak jsme šli na večeři na grilované sele. Pak už jsme se vypravili zpátky na ubytování.

Další den jsme už jen posnídali, pobalili věci, naložili do auta a jelo se směr domov. Cestou jsme se ještě zastavili v luhačovickém kostele sv. Josefa, kde se chystala svatba a tamní sbor cvičil skladby, asi nejspíš k té svatební mši. Nachvíli jsme se tam zastavili, pomodlili a zaposlouchali se do té nádherné hudby. Zpívali fakt úžasně! A pak jsme se ještě na chvíli zastavili na Velehradě, kde jsme se zastavili v bazilice, v obchodě, kde si někteří z nás koupili něco na památku a v cukrárně na kávu a výborné zákusky a pak už opravdu zamířili domů.

Dovolená se mi moc líbila. Myslím, že bylo fajn, že jsme na ní mohli být společně, protože poslední dobou nebylo tak nějak moc příležitostí, kdy bychom mohli být delší dobu spolu.