Rok 2021

První půlka vypadala, že tento rok bude šťastný. Kvůli ne úplně dobré komunikaci se mi povedlo změnit vedoucí bakalářky. Teď si nemám na co stěžovat, pod jejím vedením jsem s ní pohnula a taky mám pocit, že nějaké vedení mám. Ne, že by mě vodila za ručičku a vše za mě udělala, ale poradí, dá doporučení, když se potřebuju na cokoliv doptat, kdykoliv můžu zavolat. 

I z hlediska migrén se mi začalo dařit. Za prvé mi v březnu tohoto roku konečně potvrdili správnou diagnózu Migréna, našly se léky, které mi fungujou dobře. Dokonce se mi podařilo i dvakrát snížit prevenci, že to dokonce vypadalo, že do března příštího roku bych mohla být bez pravidelných léků. Ale uvidíte dál v článku, jak to nakonec bylo.

Našla jsem si novou kamarádku, často chodíme na procházky i s jejíma dětma.

Letošní prázdniny jsem si udělala úplně po svém a udělala jsem dobře. Už mě přestal bavit ten pocit, že to komplikuju, když to na mě přišlo na dovolené s našima. Ne, že by mi to dávali najevo úplně všichni, ale když někdo má kvůli tomu špatnou náladu a pak člověk vnímá tichou výčitku, tak to člověku moc nepřidá. Za další jsem zjistila, že pár speciálních požadavků mám, jako třeba toulat se spíš poblíž ubytování, ať mám kam v případě nouze odpadnout, necestovat v noci, což sice oni necestovali, ale i tak a hlídat si fyzickou zátěž. Musím říct, že na svých akcích a výletech mě nic nepřepadlo ani jednou. Nejdřív jsem byla ve svém oblíbeném klášteře na týden. Když jsem sestřičce říkala, že to je dobré, že si to asi někdy zopakuju, že mi to pomáhá na migrény, tak mi říkala, že jestli mě to tam dělá tak dobře, ať se třeba zase ozvu na podzim. Holt už jsem se neozvala, covidová situace tomu chtěla jinak. Pak jsem byla na den v Praze s kamarádkama, byly jsme na šlapadlech, na procházce v botanické zahradě. Výlet, byť jednodenní byl fajn. Začátkem srpna jsme měli s kamarády grilovačku. A poslední akcí mých prázdnin byl koncert Prague cello quartet, na ty jsem chtěla jít už dlouho. Bylo to nádherné. :)

Začátkem října jsem jela s tetou do Prahy na muzikál Láska nebeská.  Výlet jsme měly i s přespáním, obě jsme si to užily.

Pak přišla ta Belgie, o které jsem psala v jednom z předchozích článků a tady už se asi ani rozepisovat nebudu, ale bylo to fajn.

Také jsem si prošla jedním rozchodem. Zpětně vnímám, že to bylo nakonec dobře. Je to pro mě ještě trochu citlivé, protože to je ne úplně dlouhou dobu zpátky, ale mělo to tak být.

Po Belgii se i knám propašoval covid. Průběh docela lehký. Za to by mě nenapadlo, že takový malý organismus a dokáže zamávat s migrénou úplně o 180 stupňů. Měla jsem to rozhozené jako nikdy, v takovém stavu jsem to neměla ani co jsem začala chodit na neurologii. Záchvaty ob den, někdy se to ještě v ten samý den vrátilo podruhé. Musely jsme razantně preventivní léky navýšit. Připadala jsem si jako kdyby mě těsně před cílovou rovinkou někdo předběhl, nebo jako by mi někdo zničil všechno, co mám zatím v bakalářce napsáno. Fakt jsem si už jeden den říkala, že život se slepotou se dá, ale že na život s migrénou prostě nemám. Naštěstí už vidím zase světlo na konci tunelu, teď jsem měla první týden od covidu, který byl úplně bez záchvatu, tak věřím, že už to jde k lepšímu. Ale neříkám, že mě to neštve, že člověk byl třeba na dvou záchvatech za měsíc a najednou takový propad.

A posledním zlomem v tomto roce bylo objevení Migréna help. Včera jsem byla na druhém setkání, kde jsme řešili, jak na migrénu o Vánocích a bylo to fajn. Šla jsem tam hlavně z toho důvodu, že loni jsem zjistila, že migréna Vánoce ani jakékoliv svátky nezná. Bylo pro mě hlavně těžké přiznat to před širší rodinou, protože jsem nemohla jít na Štědrý den na návštěvu k babičce, kde se scházíme všichni, že mám takový problém, kvůli kterému občas prostě normální sociální život nezvládám. A taky bylo pro mě těžké se vyrovnat s tím, že člověk jenom tři dny ležel, nemohl se ani účastnit příprav a taky ten pocit trapnosti, že člověk si musí dovolit vykašlat se na jakékoliv společenské konvence. Včera jsem se přesvědčila, že nejsem jediná, kdo by to tak řešil.

A co říct závěrem? Letošní rok byl taková míchanina dobrého a špatného zároveň, ale tak aspoň se člověk nenudil. Děkuji Vám všem, známým i neznámým za modlitby a vzpomenutí na mě.

+++